Zní to skoro jako černý vtip. Nebo jako nečekaný přílet černé labutě. Ale je to sakra pravdivé. Vztah se rozpadl v tu nejméně vhodnou chvíli, skončilo období jistot, vynořuje se velká neznámá a je potřeba řešit důsledky v mikro i makroměřítku. Režisér Andrius Blaževičius vypráví o krizi s odstupem, v dlouhých klidných záběrech a se suchým humorem. Absence hudby navíc připomíná dánské Dogma 95. Blaževičiuse však nezajímá jen rovina vyhořelého vztahu, ale obecněji životy lidí v problémech, kteří s válkou nepočítali (kdo taky ano?), a sledují, jak narušuje jejich pohodlí a každodennost. Která z hodnot pak přetrvá a která je jen signalizací ctností pro okolí? Film si o lidské nátuře zjevně nedělá iluze, jeho postavy jsou směšné, sobecké a zároveň bolestně lidské. S možnými novými útoky na některou ze zemí NATO snímek zároveň získává na tíživé aktuálnosti. Jeho kvality rozpoznali i na festivalu Sundance, kde film získal cenu za režii. Potěší, že na zniku se podílela i česká společnost Bionaut, která tak českou kinematogafii o kousek posouvá od zóny provinční bezvýznamnosti.