Cival

James Wan si v posledních týdnech vyrval spoustu vlasů kvůli tomu, že opustil vlastní hororové perpetuum mobile jménem Saw a mazlil se místo toho s nepříliš úspěšnou loutkařinou Dead Silence. Teď může začít od píky. Podobně jako Kavin Bacon v pozici rabiáta, kterého hříchy jiných dohnali k vendetě. Když Wan odsuzuje na smrt, pouští na nás jen důvěrně známé vůně: Odér rodinné idylky, studený pot z posměváčků, kterým justice dopřála další roky pohody, i naštvané vědomí toho, že si člověk neodpraví sám, to prostě nepohřbí. Wan naštěstí zase točí za hubičku lákavé obrázky a volí svým způsobem podobnou recepturu jako Wayne Kramer v Running Scared. Sice pomalejší a s menším náporem na kamerové filtry, ale podobně přímočarou, tvrdou a nekompromisní. Zamlouvá se mi. Ne, rovnou jí žeru, protože u vyholeného Bacona jednoduše musím řvát blahem. A Wanovi nelze než přát, protože jeho zručnost prokoukává i skrz záběry, jejichž efektnost musí být naháněna postaru: podhledy, expresivním hereckým projevem a invencí ve štelování kamery během akce. Korektní tři a půl hvězdičky vědomě zaokrouhluju nahoru, aby tenhle příslib neunikl vašim vidům. Pak už se rozhodujte sami.