Cival

Pedro Almodóvar je v našich očích už poněkud vyčichlou součástí evropského „uměleckého mainstreamu“. Pár zásluh mu ale upřít nemůžeme. Jeho filmy jsou krásně barevné, takže se náramně hodí do reklam na nové televizní přijímače („vaše oči nikdy neviděly 10 000 barev v tak dokonalé symbióze…“), navíc nelidsky nádherná je v nich i Penélope Cruz. Almodóvar ji jako bonus dotlačil i k jejím nejvděčnějším a po zásluze oceňovaným rolím, jež trumfla až podobně „jižansky vášnivá“ kreace z Vicky Cristina Barcelona, posvěcená Oscarem. Rozervaná objetí sotva přidají do sbírky tandemu Pedro & Penélope další zlaté trofeje, nedaří se jim totiž vzbuzovat kdovíjakou pozornost ani na festivalech v Cannes či v Karlových Varech, což byly ještě v době Špatné výchovy a Volveru zvlášť pevné výspy tohoto španělského exportu. Kdo se vlažné reakci diví, bude se divit i po traileru, jenž ke klasické kombinaci „hezké obrázky a v nich hezké Penélope“ nepřidává nic, jen jakýsi zmatený milostný propletenec v podání víceméně odfláklém. Rytmicky nevyrovnaná ukázka (zvlášť první půlka je... divná) se líně valí přes monitor a i když nevyplní ani dvě minuty, není lehké jí naplno věnovat pozornost. Rukama máchá do prázdna a za flígr nechytne a nechytne. Alespoň mě ne.