Film Rose zatím českou premiéru ohlášenou nemá, ale to se se Stříbrným medvědem pro Sandru Hüller na Berlinale určitě brzy změní. Její nástup na světovou scénu je skutečně impozantní a ve svých temnějších polohách a ochotou jít all in se stává podobnou hereckou jistotou jako jsou Tilda Swinton a Cate Blanchett. Ale když na to přijde, s grácií si užije i uvolněnější roli šéfky projektu Spasitel v nadcházející sci-fi s Ryanem Goslingem. Rose nebude masovka, ale ty, kdo za jejím strohým podáním rozpoznají záměr, metodu a pečlivě dávkovaný žár, přivábí a strhne aktuálností témat. Tak jak tomu bylo třeba u podobně "nevstřícné" Bílé stuhy. Ani asketická forma Rose není podle reakcí prázdná póza, ale způsob, jak přiblížit tlak vypůjčené identity na tělo i mysl. Za zdánlivě chladným povrchem se tak skrývá univerzální drama o ceně svobody, která je vykoupená sebezapřením pravého já. A to rozhodně rezonuje i po 400 letech.