Apokalypsa, Zánik, Rozpad... není divu, že to jde s touhle sérií z kopce, ty podtitulky to rovnou předznamenávají. Čtyřka se však hrne do boje s hrdým (a nepřeloženým) Afterlife alias Posmrtným životem. Paul W.S. Anderson pak v rozhovorech hovoří rovnou o vzkříšení - s velkolepým 3D, věrností herní předloze a spoustou dechberoucích momentů. S 3D nářadím od Camerona to přece nemůže dopadnout špatně, ne?

Kdo poznal, že po téhle řečnické otázce následuje facka galaktických rozměrů, ušetří si v kině nejedno zklamání (možná dokonce ušetří úplně, protože se rozhodne jít na jiný film - 23. září je bohužel výběr dost omezený, protože ve vedlejším sále budou řádit české zombie v novém Vieweghovi). Paul W.S. Anderson je celkem sympaťák, ale podle pravidla sinusoidy si zase jednou vybral slabou chvilku. Po klikařské Rallye smrti tu v 3D opojení servíruje nejen zdaleka nejhorší kapitolu celé nemrtvé ságy, ale především totálně selhává v dodávce vizuálních lízatek, která by alespoň částečně zamaskovala debilní scénář. A trochu příkrá slova jsou rozhodně na místě, protože už úvodní sekvence je prostě neuvěřitelně blbá. Ne jedna, ne dvě, ale skoro tucet Alic se tu prohání po základně Umbrella Corp. a likviduje po tuctech nabíhající panáky v neprůstřelném neoprenu. Všechno probíhá v extrémně zpomalených záběrech, příliš se nestříhá a dvě Milly v záběru vždycky stojí úplně stejně, jen zrcadlově obrácené, takže máte pocit, že si v postprodukci někdo sakra ulehčil práci. Navíc to vzbuzuje dojem, že dávat před kameru mráčící se herečku, co drží pistoli/meč jako prase kost, hned dvakrát se prostě nevyplácí.

Ve všem tom divně nasnímaném chaosu, při němž je někdo schopen se rozeběhnout a k něčemu běžet klidně třicet vteřin (proč? asi proto, že to někomu připadalo "cool") si začnete uvědomovat, že se Anderson nechal možnostmi nové filmové reality převálcovat a vykašlal se na jakékoliv vlastní nápady. Samotná choreografie je navíc divně tajtrlíkovská a nespojitá - připomíná vřavu z počítačové hry, ale její kinetika funguje v hraném podání na úplně jiných základech, a proto působí rychle se míhající, salta metající, meči se ohánějící a nezpomalující postavy dost nepřirozeně. Když hrajete hru, nezastavíte se uprostřed místnosti a nepočkáte, až vás kamera obletí, nerozhlížíte se, prostě běžíte od nepřítele k nepříteli a mačkáte tlačítka, dokud vám nezmodrají prsty. Přesně tenhle pocit budete mít z Andersonovy úvodní řežby. Žádné pauzy, žádné filmové momenty, jen hala bala nasekaná akce, při které padají k zemi pěšáci. Bez efektu, bez emocí, bez jakéhokoliv důvodu.

Po tomhle očistci, který v ničem nepřipomíná předchozí tři díly (dokonce i Milla tu má trochu jiný design a je už stoprocentně imunní vůči jakémukoliv humoru či nadsázce), děj přeci jenom trochu uklidní - Alice přijde o své superschopnosti (což ovšem není nikterak vidět a časem na to minimálně Milla zapomene a zase krájí zombie holýma rukama) a ztroskotá na střeše losangeleské věznice, kde se před nemrtvým davem ukrývá nesourodá cháska, včetně Michaela Scofielda (Wentworth Miller), toho času za mřížemi. Proč ve filmu je? Protože hrál v tom seriálu o chlápkovi, co utíká z vězení, to je přece jasný, ne? Anderson už se za tenhle oslí můstek určitě poplácal po zádech, takže popojedem. Nebo vlastně zabrzdíme. Dalším dějem bych vás už neměl unavovat, protože není o co stát. V celém filmu jsou všeho všudy čtyři lokace (základna Umbrelly, pláž, věznice, velká loď), vedlejší postavy, co umřou vytipujete předem, nicméně vás zklame, že VŠECHNY umřou tak, že je někdo někam odtáhne, případně je rozseká během vteřiny. Žádná epické smrťáky nebo něco nápaditého. Prostě vypršel čas, tak půjdeš. Vzhledem k tomu, že tahle série jede podle klasických survival klišé z hororů, měly by být tyhle okamžiky ozdobou filmu. Nejsou. A totéž bohužel platí i o akčních scénách.

Jednou z největších asi měla být vyřizovačka účtů ve sprchách, kde se utká Ali Larter, Milla Jovovich a Hromburác. Kdo je Hromburác? Asi čtyřmetrový pořez s OBŘÍM kladivem. Kde se vzal? Tu se vzal! Anderson prostě najednou udělal záběr na opuštěné město, do kterého vešel chlápek s obřím kladivem. A je to... kdepak na nás s komplikovaným dějem, Paule. Celá tahle adrenalinová trojčlenka ve sprchách trvá asi tři minuty. Kdybyste ji pustili běžnou rychlostí, dostanete se tak na čtyřicet vteřin. Bez nápadu, bez zápachu, jen s několika 3D efekty, které vám "hrábnou" do úsměvu podobně jako ty zoufalé 3D horory, v nichž se máchá sekerou do objektivu, aby si diváci mohli "sáhnout" na ostří. Hmm, já bych radši zombie havrany nebo duel s něčím, co v sobě nemá žádné pixely. Jestli je opravdu trumfem Umbrelly dobrman, který se umí rozpůlit (podélně) tak, aby z žaludku vystřelil ozubené tlusté střevo, pak by měl někdo Andersonovi sebrat minimálně tužku a zabavit drogy pod jejichž vlivem tohle chrstnul na papír.

Přitom by celá mytologie klidně ještě nějaký ten příspěvek snesla. Jenže to by se Afterlife musel podívat na zoubek nějaký script doctor a vyškrtat věci, které možná nutí dvanáctileté geeky ustříkávat nadšením do kalhot, ale naplno fungují jen v nejkýčovitějších videohrách. Namátkou zmiňme třeba robozáporáka, co uskakuje před kulkami jako Neo, a mluví jako by mu někdo zarazil do zadku skokanskou tyč. Zombie a celá postapokalyptická budoucnost tu poslušně čekají v pozadí, zatímco vy jste bombardováni soap operou a bezpohlavním 3D, jehož technická kvalita je neoddiskutovatelná, ale kterému chybí jakýkoliv nápad. Nikdy nezapomenu na třicetivteřinový zoom skrz poklop od kanálu, který vedl do rozmazané temnoty. To si Anderson nemohl udělat pár zkušebních záběrů na dvorku? Od chlápka, co měl vždycky vizuál v malíčku (a to dokonce i v omylech jako první AvP), bych podobný úlet nečekal.

Skutečný průšvih ale často nevězí ani tak ve vedení kamery a zvolené rychlosti jako spíš v tom, co se vlastně před dvojicí objektivů odehrává - latexem osypaná Milla žóngluje s kulomety a naslepo pálí do vrávorajícího zombie křoví (vždycky se trefí), někam popoběhne, tam dělá totéž, a tak pořád dokola, aby film skončil cliffhangerem, který zajistí pěšáky pro dalších pět levelů... pardón filmů. Pointa je přitom až trapně bolestná. Celé to víc než film připomíná počítačovou hru od někoho, kdo moc nechápe, jak počítačové hry fungují. Na co se v nich klade důraz, jak se šulí děj tak, aby nepůsobil hloupě ve vsuvkách mezi bezmyšlenkovitým vybíjením stovek nepřátel, a jak se chytře stupňují nepřátelští bossové, aby hráči pořád rašil na čele studený pot. Tohle všechno např. herní Resident Evil 4 (a 5) nabízí. Poutavější děj, filmovější okamžiky, epičtější a lépe natočenou akci. Po Mulcahyho Zániku to chvíli vypadalo, že filmová série srovná s tou herní krok. Že evoluce je přeci jenom možná. Duchovní otec celuloidového Resident Evil teď ale veškeré snažení vrací na začátek a možná i trochu do mínusu. Děj se nikam nepohnul, Alice taky ne a jediné co Anderson v závěru nabízí je nebe plné helikoptér z Umbrelly, tj. pouze chabou záminku k rozpoutání akční scény

Za sebe říkám, že další onanistickou řež - ať s pidikulomety, legračními katanami nebo obřími kladivy - už můj organismus nesnese. A mám pocit, že zvlášť lidé mimo videoherní generaci na tom budou stejně. Pro koho ale teda ten film je? Fandové hry na sérii zanevřeli už dávno, fandové zombies si raději zahrají předlohu a Milla se tu za celou stopáž ani jednou nesvlékne. Tržby z amerických kin ovšem naznačují, že v zámoří se asi vyskytuje spousta zmatených lidí, co lezou do nesprávných sálů. Takže si radši dávejte bacha na směrovky, to značení je dneska v multiplexech dost zavádějící...

P.S. Hudební podkres od pana Tomandandy (jsou teda asi dva, ale když to čtete dohromady, zní to exoticky) je doslova třešničkou na rakvi.