Francouzská škola filmových gangsterek má poměrně bohatou historii a po dlouhá desetiletí dokazuje, že se zdaleka nejedná o výsostnou doménu americké produkce. V Čechách zdomácněly především komediálně ražené počiny s neodolatelným Belmondem, Delonem nebo Renem, přičemž právě do této rozverné rodiny gangsterských komedií patří i letošní Rebelky. A jak už naznačuje samotný název, půjde především o dámskou jízdu, ve které budou lítat kulky i uřezané penisy. Rebelky si totiž neberou servítky a pořádně do toho šlapou od samotného začátku.

Girl power je fenomén, který si zejména poslední dobou našel cestu do mnoha žánrů a není důvod, proč by se měl vyhýbat i gangsterkám, až donedávna pečlivě střeženému teritoriu drsných mužů (čest výjimkám). Režisér a spoluautor scénáře Allan Mauduit (Arès) se to rozhodl napravit a vzal to za správný konec, neboť servíruje řízný mix klasické gangsterky o tašce plné špinavých peněz, která se díky jednomu uříznutému penisu dostane do rukou tří nesourodých žen pracujících v továrně na rybí konzervy. Víc nepotřebujete vědět, protože veškerý následný děj zahrnující mafiány, zkorumpované policisty, brokovnice s uřezanou hlavní, hromadu mrtvol i špetku zločineckých rodinných pout je plný tak přepálených až bizarních momentů, že je zbytečné cokoli dalšího dodávat.

V popředí pochopitelně stojí ústřední trio zcela odlišných, a přesto tak výrazně podobných žen – Sandra (Cécile De France), Nadine (Yolande Moreau) a Marilyn (Audrey Lamy), z nichž jedna představuje bývalou (a časem notně opotřebenou) missku, druhá udřenou mámu od rodiny a třetí excentrickou alkoholičku s malým synem. Všechny tři spojuje nedostatek jakékoli kvalifikace, který je předurčuje k té nejpodřadnější práci v továrně. Každodenní dřinu a sny o lepších zítřcích má napravit až souhra náhod, pomocí které přistanou těmto ošlehaným životním válečnicím u nohou špinavé peníze místního mafiánského bosse. I přes střídmou stopáž (87 minut a ani o sekundu víc) dostávají všechny tři hrdinky dostatečný prostor k tomu, abyste pochopili, v jakém srabu žijí a jak vítaná je finanční injekce v podobě nalezených peněz. Všechny tři herecké představitelky jsou ve svých rolích mimořádně fajn a každá se prezentuje tak specifickým charismatem, že je radost se na ně dívat, byť doma byste nechtěli mít ani jednu z nich.

Zbytek filmových postav je vyplněn nejrůznějšími mužskými karikaturami, od zkorumpovaného sexy policajta až po psychopatického syna nejvyššího drogového šéfa. Jejich role je předem jasná, protože v tomhle příběhu se hraje podle jiných pravidel než v klasických macho modelech. Silné a drsné muže nakonec pokaždé přejede bezelstnost, zarytost a houževnatost ústředního tria, které sice nedrží neustále při sobě, ale v nouzi si navzájem pomůže. Výrazné odstavení mužské části hereckého pelotonu na druhou kolej ovšem nepůsobí nijak rušivě – právě naopak. Mauduit díky němu může nechat excelovat ženy v jejich přirozené živočišnosti a bohatě se mu to vyplácí, byť se např. Simon Abkarian v roli místního mafiána s otcovskými sklony v přehlídce morálně pokřivených chlapů vůbec neztratí a předvádí roztomilou variaci na téma dobrosrdečného kriminálníka, který jenom dělá svoji práci. Letmá podoba s Belmondem (a to jak fyzická, tak herecká) z něj dělá jednoznačně nejzajímavějšího mužského protagonistu.

Proč tedy nejdu s hodnocením o pár bodů výš, zvlášť pokud připočtu vydařené a bezmála tarantinovské finále? Protože je to navzdory všemu řečenému pouze oddechová jednohubka, která nikam výš nemíří. Mauduit není Tarantino, aby dokázal film provázat do důmyslného celku a leckteré scény vyznívají oproti těm podařeným do ztracena a některé dějové linie nejsou vůbec odpovídajícím způsobem vytěžené. Při tak krátké stopáži je to vyloženě škoda, jelikož měl Mauduit k dispozici talentovaný herecký trojlístek, s nímž mohl rozehrát skutečně solidní gangsterské orgie. Zůstal však lehce pod radarem, což je škoda, protože nápadů na to měl dostatek. Vám to ale vadit nemusí a máte-li volný večer, tímto filmem si ho rozhodně nezkazíte.