První Ralf z roku 2012 byl pro mě černým koněm sezóny. Napěchovaný nápady, navíc brnkající na strunu třicátníků, co vyrostli na rozmezí osmi a šestnáctibitů a maringotky s blikajícími herními a nikoliv výherními automaty jim nebyly cizí. Kombinace nostalgických videoher a střílení si z aktuálních trendů, to bylo to pravé ořechové - navíc jsme tu měli nesourodý pár věčně nabručeného hromotluka a tomboyovské princezny, který spolu dovede kamarádit, aniž by končil v posteli. Ve zkratce a slušně řečeno - Raubíř Ralf byl možná předvídatelný, ale rozhodně nebyl nudný a měl co nabídnout hned několika generacím. Dvojka přichází do kin bez momentu překvapení, ale zaklíná se slovíčkem ještě mnohem magičtějším - internetem. 

Ukázky se nás snaží lákat na jednoduchou věc - internet je tu s námi od devadesátek a mezitím stihnul zmutovat natolik, že je potřeba si z něj taky trochu udělat srandu. Odtud potud je to myšlenka záslužná a zápletka s tím, že do automatové herny je konečně zaveden bezdrát - právě v době, kdy se Vanilopčina videohra porouchá a je nutné k ní sehnat nový volant (kde jinde než na eBayi), je vlastně ideální rámcem vybízejícím k novému dobrodružství bez hranic. Jenže nejsme v divokých devadesátkách, naši hrdinové jsou na své pouti za bájným volantem vrženi shlukem internetových paketů do internetové bažiny současnosti. Tím pádem rychle vyprchá kontrast mezi starým a novým, který v jedničce obstarávali zapomenutí a trendující hrdinové počítačových her.

Raubíř Ralf a internet: FOTOGALERIE

Ve dvojce by vlastně bylo úplně jedno, kdyby nás první půlkou v zákoutích internetového labyrintu provázel Ralf s Vanilopkou nebo třeba Lilo se Stitchem. Z hlavních hrdinů se stávají jen prázdné figurky, které nahrávají autorům na jednu smeč za druhou. Ne že by nový svět internetu nebyl bez samonosného humoru a dobrých nápadů, ale nekonečná záplava log slavných firem vzbuzuje dojem lajdácky poschovávaného product placementu. Až na výjimky si tu nikdo z onlinových magnátů nedělá škodolibou legraci, naopak surfařský styl instantního lajkování, sebestředné virtuální existence a neustálého těkání je glorifikován jako cesta k lepším zítřkům, přičemž tápající hrdinové jsou staří a totálně “out”. Těžko říct, jestli je pro starší diváky tohle poselství, byť na správných místech vypolstrované zábavnými skeči, stravitelné. Tím spíš, že ponaučení přichází až o dlouhé desítky minut později a míří do úplně jiného terče.

Definitivním paradoxem je asi nejzábavnější pasáž filmu, ve které easter eggy létají tak rychle, že by je ani Vlk v normalizační digihře nestíhal pochytat, totiž když Vanilopka dorazí na internetovou stránku Disneyho a v rychlém sledu potkává postavičky ze Star Wars, Marvelu, Zootopie, ale především pak ostatní disneyovské princezny. Tady dochází k absolutnímu geekgasmu a několika dobře mířeným metavtípkům, zároveň ale divák nejpalčivěji vnímá, že všechny postavy a kulisy kolem jsou jen oživlým merchandisingem.

A jako by nestačilo, že Ralf trochu klopýtá už při vysmívání se YouTube nebo Buzzfeedu, v druhé půli děje diváka rovnou školí a nepomene přitom zpomalit, nebo skoro až couvat. Tenhle “zvrat” trochu připomíná sequely Shreka, ve kterých Mike Myers v hlavní roli neustále padal do stejné pasti morouse, co musí znovu najít cestu k druhým a stát se opětovně snesitelným. Jenže zatímco v jedničce jsme Shreka a Ralfa brali jako roztomilou změnu oproti normálu, polovičatého antihrdinu a burana v záplavě černobílých Krasoňů, ve dvojce jako by tvůrci nevěděli, kam s ním a na sílu mu vytváří další a další nenadálé konflikty. Viděno dětskou optikou je sice vyvrcholení dvojky poměrně logické a obsahuje ponaučení, ale pro dospělé je v těch padesáti minutách humoru opravdu málo a rady do života jsou podávány s těžkopádností Kouzelné školky.

Přehrajte si trailer Velká škoda, protože první Ralf byl retro a cool zároveň, dokázal obměkčit pamětníky, ale smést i nejmladší diváky. Dvojce s rostoucím sebevědomím hrozí, že mine obě cílovky, i přes dechberoucí tempo prostřední části a jako obvykle solidní řemeslo i vyřídilku. Není to vyložený průšvih jako třetí Shrek plný rodičovského mudrování, ale není potřeba mít divokou představivost, aby člověk vytušil, že má Ralf tímhle směrem notně nakročeno. Je v něm spousta věcí, které vyvažují zmíněné přešlapy, ale právě ta zdvojená duše mě na něm asi nejvíc mrzí. Už to prostě není ten omylný dobrák od kosti, co změnil od základů svět malé holce. Teď je spíš chodícím důkazem toho, že některé pohádky by neměly mít pokračování. Disneyovské princezny a závodnice Gal Gadot sice fungují jako airbag na místy kruté vystřízlivění, ale jestli očekáváte od internetového Ralfa stejně nekompromisní jízdu jako od prvního dílu, pak byste se radši měli v sedačce preventivně připoutat.