Divoký západ byl dlouho mrtvý, v poslední době ale zažívá menší oživení. Loni ho načali Coeni, jejichž Opravdová kuráž to dotáhla k 200 milionům na tržbách a 10 nominacím na Oscara. A letos v něm pokračuje Rango, který by měl Kuráž kopírovat minimálně po finanční stránce. Oba filmy spojuje jméno slavného kameramana Rogera Deakinse (první točil, u druhého byl konzultant), tím ale jejich podobnost v podstatě končí. Ten první je totiž old-schoolová drsárna, a ten druhý… animák.

To pro vás určitě není žádná nová informace, je ale důležité si uvědomit, že Rango je animák až v druhé řadě. V té první jde o komediální poctu westernům, jež se sama drží žánrových pravidel víc, než byste čekali. Je to vlastně takový animovaný bratříček Návratu do budoucnosti 3, v němž ale regulérní lidi najdete jen na obydlených okrajích pouště. Prim tu hrají pouštní živočichové všeho druhu, s malým chameleonským ještěřákem v čele (v originále ho mluví Johnny Depp).

Ten si původně „užívá“ osamělého života ve svém teráriu, menší nehoda ho ale pošle do nepříliš rozlehlého westernového městečka jménem Špína. Tam si náš hrdina přivlastní tvrďácké jméno Rango, a jak už tomu v podobných filmech bývá, začne čistit město. Samozřejmě ale s notnou dávkou štěstí, protože se pod maskou neochvějného pardála pořád skrývá ustrašený podivín, jenž půlku času vůbec netuší, která bije. Tímhle stylem se pak Rango začne zaplétat do problémů s přísunem vody, které Špínu právě sužují, a brzy pochopí, že to s tou svojí kovbojskou komedií možná trochu přehnal. I mimo svět lidí se totiž dá přijít k solidnímu úrazu…

Stručně řečeno, kdo viděl trailer, docela dobře ví, co ho čeká. Rango je jedna z vizuálních pecek roku, nad jejímž vzhledem občas zůstává rozum stát. Animáková bokovka chlapců od ILM je plná klasických westernových scenérií a roztodivných postaviček, a kvůli neobvyklé stylizaci a také občas až matoucí realističnosti je na obojí radost pohledět. U toho prvního je nad slunce jasné, že se jednou za čas stavil Deakins a nakázal, že ultimátní západ slunce prostě vypadá tak a tak. U druhého potom lze krom armády animátorů „vinit“ i scénář, protože je svět Ranga zaplněný úžasně osobitými „vidláky“. Často sice budete těžko identifikovat, jaká zvířata jim stála za předlohu. Rozpoznat je mezi sebou je ale po chvíli nadmíru jednoduché. Jsou totiž odlišení nejen vzhledově, ale každý má jasně definovaný charakter a sype ze sebe hlášky z jiných důvodů a v jiných situacích.

Tahle komplexní vypiplanost postav je jedna z nejlepších věcí, kterou Rango nabízí. A bez výjimky tedy platí, že čím víc animované „havěti“ je na scéně, tím zábavnější je v tu chvíli celý film. Špičkových výšin tak Rango dosahuje hlavně ve svojí druhé třetině, kde se houfně cestuje a zhruba deset postav se konstantě přebíjí v tom, která vás pobaví víc (pravidelně vyhrává opeřený indián…). Ani zbytek filmu ale není k zahození, ačkoliv už trpí řadou neduhů. První seznamovací třetina má hodně těžkopádný rozjezd, který je logicky zaviněn tím, že v ní Rango bývá často bez doprovodu. A jakkoliv se můžete rozplývat nad tím, že je ideální kombinací roztomilosti a podivnosti, sám o sobě film zdaleka neutáhne.

Rango má tedy menší slabinu už ve svém hlavním hrdinovi, jehož přeměna z totálního poplety v menšího popletu je tak nějak vedlejší. Hlavně že je zábavnější verzí osamělého pistolníka a dá se na tom vystavět spousta odkazů. S přibývajícími minutami ale prostor naštěstí dostávají především společné patálie vícera postav a samotná zápletka. Příběhových posunů je v Rangovi opravdu hodně, přičemž většina pochopitelně spočívá v tom, že se náležitě spotřebovávají zažitá westernová klišé. Ano, občas se sice trochu ozvláštní, shodí, nebo někdo jakoby vykoukne z příběhu a neodolatelně zahlásí, že právě proběhla změna paradigmatu. Problém je ale v tom, že když se celý film ukáže být pouze důkladným mixem Pro hrst dolarů, Tenkrát na západě a Čínské čtvrti, vykoukne na povrch jeho příběhová neoriginalita.

Rango vlastně nenabízí nic, co by si nepůjčil z jiného westernu, a jeho míchání prvků není natolik oslňující, aby to samo o sobě stačilo na brilantní celovečerní film. Tuny vizuálních a režijních nápadů jsou tak vykoupeny příběhovou těžkopádností a především ve finále film vyloženě štve svojí zbytečnou složitostí. Jako by měl scenárista neodbytné nutkání narvat do něj co nejvíc westernových prvků a nakonec přišel na to, že z nich nedokáže vybruslit se stejnou lehkostí, s jakou je postupně přidával.

To je velká škoda, protože třeba v akčních scénách Rango šlape na jedničku a díky režii Gorea Verbinskiho (Piráti z karibiku, Hon na myš) se párkrát dokáže změnit v nefalšovanou akční jízdu. Což pak mimochodem jen potvrzuje další očekávanou věc – Rango není zrovna ideální film pro děti. Není v něm totiž moc záměrně roztomilých postav, chybí mu rozjuchaná jednoduchost a především je v něm drsný, občas až lehce morbidní humor. To všechno dost jasně potvrzuje, že Verbinski v podstatě natočil bizarní western pro dospělé, u něhož je animace nutností především proto, že s loutkami nebo s lidmi v kostýmech by nikdy nevypadal tak dobře.

Je to chvályhodné, k tomu, abychom mohli nad Rangem nadšeně jásat, to ale bohužel nestačí. Na to by se musel čas od času pořádně utrhnout a předvést, že umí víc, než jen sympaticky kopírovat a variovat tolik věcí, které dobře známe.

P.S. Český dabing se v klidu dá, originál může nicméně skrývat o pár vypečených fórů víc.