Rambo se nasral. A barmští dobrodinci hned aby sbírali svoje střeva z podlahy. Ne, vážně, nechtěl bych se dostat nejnaštvanějšímu důchodci naší planety pod nůž, luk nebo nedej bože kulomet, co měří asi tak třikrát víc než já sám. Asi bych nestihl vyjednávat. Ramba by nezajímalo, že jsem se vždycky choval hezky k dětem, že jsem přispíval na charitu a že jsem třídil plasty, papír i aluminium. I tak by uchopil svou kudlu a vykoupil by svou zuřivost mými vlastními tělními tekutinami. „Minitrailer“ to připomíná v neskutečně našláplém sestřihu, který tepny zahlcuje adrenalinem a přesně reflektuje Rambovo „jakmile se vám jednou dostane válka do těla, můžete ji vyplavit jen krví“. Když nemůže brutalita na obrazovku, musí rezonovat alespoň ve kvílícím hudebním doprovodu. Rambovi sedí k pleti náramně, pokládá však jednu důležitou otázku: Jak to bude s těmi filtry? V traileru se to s dobarvováním obrázků už přehání, čím dál tím víc se ale zdá, že nějaký ten přestylizovaný frame uteče i do celovečerní verze. Nevadí mi to, naopak. Ti, co se těšili na autentickou a syrovou zabíjačkou ale možná na moment smutně sklopí oči.
