Zatím to bohužel vypadá na repete, protože Janák nevyměnil prakticky žádného z herců a dokonce si nechal poslat i stejné gramodesky (Dan Bárta "beatuje" jak o život), takže se vás jistě zmocní pocit jemného dejá vu. Plavba na potápějícím se trábošovi a pár slušných hlášek totiž jaksi nestíhá zakrýt fakt, že je to "to samý v bleděmodrým", jen tentokrát bez sněhového poprašku, který Snowboarďáky alespoň trochu odlišoval od zbytku české produkce... zní to smutně a možná i nesmyslně, ale běžní Pražáci vidí sníh jenom v televizi a tak na ně film z horského prostředí působí jako docela slušná exotika... na vizuálně neutrální vodě však žádné klady nespatřuji, stejně jako na bezejmenných holčinách a příliš televizních dialogových záběrech (ať už na vypečenou dvojku Mádl/Vojtek nebo na Milana Šteindlera ;). Janák zjevně ubral na slavných jménech a krom jednoho pádu do vody a slušného požáru zjevně i na akci, a když už to mám říct naplno... i ten Dan Bárta krákorá o třídu níž... celé je to jaksi tlumené a skoro se mi zdá, že pan režisér držel knížku o sequelech obráceně, protože tohle je přesný opak slov větší, lepší, akčnější, kterými nás obvykle marketingoví agenti krmí. A chybí tu i skutečně úderná hláška nebo gag (přitom Langmajer hraje i v Rafťácích... stačila by jedna jeho hláška a svět by byl hned veselejší) Takže fakt nevím... asi si dám kakalíčko a poděkuju střihačovi, že ukázku utnul přesně ve chvíli, kdy Bártovy hlasivky začaly opuštět jeho zlaté hrdlo.
