Akční film od Netflixu už je filmovou kapitolou a takřka subžánrem sám o sobě. Bohužel ale s výjimkou Hemsworthova Vyproštění hodně smutnou kapitolou. Produkují se zde totiž žánrovky, které se sice chlubí hvězdami a obřím rozpočtem, z nějakého důvodu však většina z nich vypadá po vizuální stránce zcela odpudivě, šedivě a s přehnaným digitálním pozlátkem či triky, za něž by se mnozí lidé v oboru styděli už před 10 lety. Jenže Netflix to moc netrápí, protože lidi se i tak na jejich další podobný počin kouknou a čísla sledovanosti jsou zaručená. Nač se tedy vlastně snažit, když vám k úspěchu stačí i naprosto líný počin bez špetky invence, snahy natáčet jinde než v digitálních kulisách či s pořádnými řemeslnými kvalitami. Tady se prostě musí jen vyslat do světa rádoby načančaný – ale uvnitř zcela prázdný – produkt. A novinka Rachel Stoneová: Sázka na Srdce tuto smutnou definici splňuje dokonale.

Novinka s Gal Gadot se přitom z trailerů a promo materiálů tváří, jako by zde tvůrci chtěli nastartovat novou akční sérii na způsob ženského Mission: Impossible. Jenže k tomu nejen, že nemají talent, ale ani zajímavý materiál. Sledujeme tak osud titulní Rachel, která sice naoko pracuje pro MI6, ve skutečnosti je ovšem ještě špičkovější agentkou, jež v utajení dělá pro tajemnou Chartu – organizaci, co chrání světový mír díky speciální technologii, tzv. Srdci, které sbírá informace takřka o všem a dokáže svým způsobem předpovídat budoucnost. Jenže nyní se objevila na scéně nová hackerka, jež se dokáže dostat do jakéhokoliv systému a ona a tým záporáků mají se Srdcem vlastní plány.

Už samotný scénář tak není jedním z těch, jimiž byste chtěli startovat novou sebevědomou franšízu. Nejen, že je zcela béčkový a plný předem předvídatelných pitomých zvratů, ale vlastně v něm není čeho zajímavého se chytit. Tajná organizace s umělou organizací už opravdu není nic nového a scénář s materiálem zachází dost hloupě, naivně a působí, jako by někdo vyhrabal zaprášený materiál z 90. let a vůbec se nepáral s tím ho nějak aktualizovat. Hlavní hrdinka je pak naprosto nevýraznou a matnou postavou, o níž se toho reálně moc nedozvíte, není ničím zajímavá a nemáte moc důvodů jí držet palce. Na sveřepost a odhodlání Ethana Hunta či Jasona Bournea v tomto případě zapomeňte.

Nepomáhá pak tomu ani Gal Gadot, která opět ukazuje, že hereckého talentu moc nepobrala a jakmile nemá vedle sebe charismatického spoluhráče s tváří Pinea, Reynoldse či Rocka je naprosto matná, unylá a má co dělat, aby jí divák věřil alespoň tu akční stránku. Tentokrát totiž vážně doplácí na to, že nikdo výrazný vedle ní není. Jamie Dornan se do této role vlastně příliš nehodí a přišel si jen znuděně pro výplatu, Matthias Schweighöfer hláškovat opravdu neumí a indická hvězdička Alia Bhatt je tu spíš otravná než sympatická. Tady prostě není kde brát a Gadotin omezený rejstřík tím bohužel vyniká ještě víc.

Daleko smutnější je však samotná režie. Sázka na Srdce totiž mohla být i přes řadu výtek alespoň svižným akčním výplachem, který se nebere moc vážně. Na rozdíl od Old Guard, Gray Mana či Red Notice se tu totiž většinu času jen znuděně nekecá, ale opravdu se to tu ve velkém mlátí, střílí a často tu něco vybuchuje. Jenže režisér Tom Harper vůbec nepracuje s napětím či gradací a místo toho vedle sebe bez jakéhokoliv zápalu skládá jednu akci za druhou, divák ovšem už po 15 minutách bere otráveně do ruky mobil a digitální výbuchy má jen jako zvukovou kulisu. A tvůrci jako by si toho byli vědomi a vůbec se nesnažili proti tomu bojovat. Všechna snaha kaskadérů či choreografů bitek, kteří si své řemeslo celkem obhájí, je tak zabitá línou realizací a všudypřítomným digitálním sněhem, lesem a celkově odpudivým vizuálem. Když se pak zdejší trikové kreace srovnají s reálnými kaskadérskými kousky Toma Cruise, je to srovnání takřka až ostudné.

Přehrajte si trailer Sázka na Srdce není úplným filmovým odpadem, u něhož by divák trpěl naprostým tvůrčím amatérismem, zároveň je vám však celou dobu úplně jedno, co se před kamerou děje. Jedná se totiž o další netflixovskou ukázku prázdného a sterilního blockbusteru, co snad ani nechce diváka nijak pobavit, ale jen bez sebemenší energie naplnit streamovací algoritmus a poptávku po velkém filmu měsíce. Zároveň pak autoři selhávají ve snaze vybudovat jakékoliv základy pro funkční akční sérii, která by dokázala konkurovat akčním velikánům. Kdepak, Rachel Stoneová se k Huntovi, Bondovi a spol. nedokáže přiblížit ani na vzdálenost jednoho kilometru. Na existenci tohoto snímku totiž zapomenete ihned po přečtení této recenze.