Trailery i samotné informace o existenci tohoto snímku leckoho nenechaly v klidu. Vždyť jak si někdo může dovolit remakovat milovanou pohádku, bez níž si už několik generací nedovede představit vánoční svátky? A navíc v moderním, rádoby disneyovském stylu, to už je přece vyložená hereze! Ano, nová Pyšná princezna rozhodně neměla na růžích ustláno, ačkoli tuto apriorní averzi lze snadno pochopit. O to více potěší, že výsledek je překvapivě důstojnou a fungující aktualizací původního díla.

To v praxi znamená, že do příběhu se zasahovalo jen minimálně. Scenárista a spolurežisér Radek Beran (stojící i za nedávnou loutkařinou Velký pán) na tiskové konferenci neskrýval obdiv k původnímu snímku Bořivoje Zemana, a tato možná až přehnaná úcta vůči klasice Bořivoje Zemana z roku 1952 je napříč tvůrčím týmem zjevně sdílená.

Oproti originálu se tak výrazných změn dočkala v podstatě jen ideologická linka, která před 70 lety hodně tlačila na pilu. Úvod tudíž nevykresluje krále Miroslava jako oduševnělého vladaře, jenž putuje svou dokonale socialistickou krajinou a notuje si se spokojenými poddanými budovatelské písně; namísto toho se dozvídáme pouze o jeho zálibě v zahradničení a mladý panovník tak působí spíše trochu nedospěle a nezodpovědně.

Pyšná princezna: FOTOGALERIE

Jeho následné flirtování s princeznou Krasomilou však i díky tomu nepůsobí tak přehnaně blahosklonně jako v originálu a jejich role jsou rovnocennější. Odchylky oproti Zemanovu snímku byste však napočítali na prstech jedné ruky. A tak třeba příznačně pojmenovanou Zemi zacházejícího slunce a jejího zženštilého, zdegenerovaného prince nahradilo Blyštivé království a jeho jednoduše narcistní (a docela zábavný) zástupce.

Modernizace v Disneyho stylu, na čemž se během pěti let příprav podílelo téměř 150 výtvarníků a animátorů, je nejpatrnější na doplnění zvířecích parťáků, kteří spoustě scén dodávají dynamiku a hravost potřebnou pro nejmenší publikum. Krasomile tak pomáhá pejsek Bijou, zatímco zlotřilý rádce Maximus vysílá do boje lstivou lasičku Slídila. Jejich účast však nevede k přehnané infantilizaci, pouze se tvůrcům podařilo vyprávění zrychlit a přidat akčnější pasáže.

Úcta k předloze je však nakonec možná tím, co Berana s druhým režisérem Davidem Lisým, který se zaměřoval spíše na animace a technickou stránku, drží trochu zpátky. Ikonické scény se zmateným, servilním králem („Našli? Nenašli?“ či „Odvolávám, co jsem odvolal, a slibuji, co jsem slíbil!“) tak vyznívají poněkud nuceně – prostě jako by tam musely být, i když si jejich výrobu kvůli omezeným možnostem tvůrčího vyžití možná ani nikdo neužíval.

Původní dílo přitom není bez chyb či aspoň podivných voleb. Platí to třeba pro magickou zpívající květinu, která jako by do jinak poměrně realistického a na pohádkové poměry umírněného příběhu nepatřila, dále příliš překotnou vnitřní proměnu Krasomily, již Miroslav z hluboce zakořeněné pýchy „vyléčí“ celkem snadno, anebo také narativně ne úplně hladké přechody mezi pohádkovým motivem dospívání jednotlivců a společensko-kritickými rýpanci v podobě podvodného hospodaření proradných rádců. Tyty nedostatky spoustě tradicionalistických milovníků původní pohádky nejspíše nevadí, a tak je zřejmě nebude trápit, že na tyto bolístky se adekvátní náplasti nepodařilo najít ani zde.

Přehrajte si trailer Titíž diváci se také nemusejí obávat, že by moderní pojetí pozměnilo na dnešní dobu poněkud archaické schéma ušlechtilého hrdiny, jenž musí napravit v klamu žijící ženu, která se do něj za to na oplátku zamiluje. Sledovat dnes takový příběh je přece jen trochu nezvyklé, zároveň však není pochyb o tom, že po radikálnějších změnách oproti originálu by se tvůrci dočkali veřejného lynčování. Takže nové, leč konzervativní vyprávění o Pyšné princezně může v kinech zaujmout i další generace, jež si budou chtít užít jízdu na kládě v animovaném hávu či si společně s dabéry hlavních postav Annou Fialovou a Markem Lamborou zapět „Rozvíjej se poupátko“ v neoposlouchaných aranžích.