Každý režisér chce mít nějaký ten comicsový film, protože v současnosti je to nejjednodušší způsob, jak se dostat do peněženek diváků. Paul McGuigan se ale rozhodl vynechat obíhání zástupců Marvelu a DC a jednoduše si celý filmově-comicsový svět vymyslel i s jeho mytologií, pravidly a hrdiny. A tvrdě narazil. Ale po pořádku.

Push se odehrává ve světě, v němž tajuplná organizace vede jakési Divize, v nichž násilím zadržuje lidi se zvláštními schopnostmi. Pakliže tedy umíte předvídat budoucnost, vnucovat ostatním své myšlenky, ovládat věci na dálku nebo léčit pouhým dotykem, je poměrně velká šance, že vád Djimon Hounsou unese, zavře, nafetuje a časem pravděpodobně zabije. Divize se totiž pokouší z těchto výjimečných lidí vytvořit supervojáky, zatím však všechny experimenty skončily smrtí. Až dosud, protože dívka jménem Kira celou proceduru zvládla. Bohužel ale hongkongské Divizi utekla. O tom však telekinetik Nick nemá nejmenší tušení, dokud u jeho dveří zaťuká třináctiletá „věstkyně“ Cassie s tím, že společně musí uprchnuvší Kiru najít. Ačkoliv se mu do toho nechce, budoucnost je pro něho daná a brzy si uvědomuje, že se téhle války bude muset zúčastnit tak jako tak.

Push je druhá liga, to si uvědomí každý po pár minutách. Sice se na plakátě chlubí poměrně zajímavým obsazením a na režijní sesli usedl člověk, který to s kamerou docela umí, ale fakt, že film působí jako mladší a podstatně méně zajímavý bratříček prakticky každé comicsovky, se tvůrcům zakrýt nepodařilo. Zdánlivě si ale není moc na co stěžovat. Prostředí Hong Kongu je prvních třicet minut vcelku atraktivní, Chris Evans je cool, Dakota Fanning vyrostla, takže její přemoudřelá telepatka nepůsobí směšně, ale je ještě zajímavá (ačkoliv jí nelítostný scénář předepisuje v jednom momentu opilost a v jiném hrátky se dvěma pistolemi) a McGuigan si umí pohrát s barvami. Bohužel nic ze zmíněného neposune v žádném momentě film z kategorie „fajn“ do kategorie „super.“

A bohužel se až příliš často podíváme i do kategorie „co to sakra mělo být?“ Push totiž trpí dvěma problémy. Tím prvním je rozpočet, protože každému soudnému člověku musí být jasné, že za necelých čtyřicet milionů se zkrátka nedá natočit film, jenž by mohl konkurovat Spider-Manovi nebo Temnému rytíři. Vedle současné comicsové produkce vypadá Push neskutečně lacině a až směšně. Minimum zajímavých kulis (většinou se hrdinové motají na tržištích nebo v asijských restauracích) a nepříliš nápadité akční scény jsou hlavním důvodem, proč se v polovině filmu nejspíš začnete koukat na hodinky. Ne však důvodem jediným.

Druhým, možná ještě podstatnějším, je scénář, jenž by se dal popsat jako „výcuc z první série seriálu Hrdinové.“ Těch společných atributů je tu až podezřele hodně, bohužel to, co funguje v seriálů, nemůže fungovat na ploše necelých dvou hodin. Charaktery nemají čas dostat se divákovi pod kůži, nedostanou příležitost zaujmout a ani se stát něčím víc než jen figurkami. Bohužel scénář se celou dobu pokouší tvářit epicky a velkofilmově a chvílemi je to až směšné. Když už se tvůrci místo snahy o natočení velkého comicsového filmu schopného konkurovat největším hitům posledních let rozhodli udělat něco komornějšího, měli to udělat pořádně. Takhle sedí na dvou židlích zároveň a obě mají přitom naříznutou jednu nohu.

Push zkrátka nemá moc co nabídnout. Film se chtěl svézt na módní vlně comicsů a superhrdinů, ale v podstatě nenabízí nic jiného než ono v současnosti populární téma. Osobně mám ale pocit, že najít něco zajímavějšího bude člověku ve videopůjčovně trvat asi tak šest sekund.