Pokud jste posledních pár let nekoukali jen na komedie Marie Poledňákové a filmy s Chuckem Norrisem, tak díla Guillerma del Tora nejspíš poznáte na první pohled. V Hollywoodu je jen málo tak vizuálně osobitých režisérů. Tenhle má navíc velkou výhodu v tom, že zvládne bez problémů natáčet comicsy jako Hellboy nebo Blade a prokládat to ambicióznějšími filmy typu Faunův labyrint,  jenž to nakonec dotáhl až na Oscary. Dva roky zpátky bohužel přeci jen šlápl trochu vedle s akčním sci-fi Pacific Rim: Útok na Zemi, které rozhodně nebylo špatné, ale diváků nadšených z bitek stometrových robotů se stejně obřími monstry nebylo zdaleka tolik, kolik by si režisér přál. Pro běžného diváka to bylo zkrátka troch moc divné. Možná i proto je del Torova novinka Purpurový vrch taková, jaká je. Tedy velice tradiční.

Purpurový vrch: FOTOGALERIE

Co se týče příběhu a práce s žánrem, je režisérova novinka absolutně konzervativní. To slovo absolutně si fakt podtrhněte, protože na tom do velké míry závisí, jestli z kina odejdete nadšení, nebo naštvaní. Hlavní hrdinka Edith Cushing se na svou dobu chová poměrně pokrokově, ale jednoho dne se zamiluje do tajemného anglického gentlemana jménem Thomas Sharpe a když její otec zemře, rozhodne se si ho vzít a odstěhovat se do Anglie, kde Thomas spolu se svou sestrou žije v obřím chátrajícím domě a snaží se uživit tím, že těží červený jíl. K idylce to má ovšem daleko. Edith, která už od dětství vídala duchy a párkrát takhle potkala i svou dávnou mrtvou maminku, zjišťuje, že v domě žijí i jiné bytosti než lidé. Proč se stahují k podivnému baráku? Co chtějí Edith říct? A proč ji její manžel zakázal vstupovat do sklepa?

To zjistíte ve filmu. A nebo možná i dřív, záleží na tom, jak moc chcete zapojit mozek a jak dobře se orientujete v hororovém žánru. V příběhu, chování hrdinů a vývoje postav a zápletce, del Toro nepřináší nic nového. N I C. Vůbec. Jeho Purpurový vrch vypadá jako film, který mohl vzniknout někdy ve čtyřicátých letech, jen má o něco lepší výpravu (o ní bude ještě řeč) a herce, kteří jsou stále naživu. Jisté je ovšem to, že sám režisér si toho je vědom. Chtěl natočit tradiční horor, chtěl být věrný žánrovým klasikám a chtěl zkrátka vytvořit „poctivou gotickou romanci“. To se mu povedlo. Otázka ale je, jak to diváci zkousnou.

Každý záběr by šel zarámovat.Tam, kde by většina režisérů zkoušela alespoň malinko uhnout a lehce se přizpůsobit současným divákům, tam si del Toro zatvrzele stojí za svým. Edith nerozhodí, že v noci nenajde manžela v posteli a že každý večer naráží na duchy. Neřeší, že její švagrové evidentně hrabe (Jessica Chastain vás dovede znervóznit hned ve své první scéně) a že jeden ze sloužících prohodí něco o tom, že Thomas Sharpe už přeci ženatý je. Místo toho každou noc chodí po chodbách se svícnem, nechává se děsit duchem a pak se z toho vyspí. Můžete si myslet, že je naivní a blbá a to samé lze tvrdit i o režisérovi, který se pokouší dělat z diváků idioty, když je mu vidět do karet od poloviny filmu a pak už se jen čeká na finále. A nebo můžete přistoupit na pravidla hry a brát Purpurový vrch jako něco, co se pokouší být tradiční v každém detailu i za cenu toho, že fandové Saw a Paranormal Activity budou držkovat.

Naštěstí to v některých směrech funguje, ať už k filmu přistoupíte jakkoliv. Del Toro díky bohu kašle na laciné lekačky a sází na atmosféru, takže scény s fest hnusnými duchy jsou dost působivé a celkem z nich mrazí a když to má být hororové, tak rozhodně je. Ale někdy v půlce vám zkrátka nejspíš dojde, že režisér nepředvede a nechce předvést nic, co byste dřív neviděli. A buď si spolu z tvůrci užijete, že je na plátně "všechno správně", nebo ne. Když to přeženu, je to jako koukat se na Expendables. Taky tam není nic nového. Avšak to, co ten film fandům akčního žánru nabídl, bylo přesně takové, jaké mělo být.

Přehrajte si trailer No ale samozřejmě pořád pod tím máme podepsaného to del Tora, takže i kdybyste nadávali na průhlednost a neoriginalitu, tak nemůžete popřít, že je to pastva pro oči. Každý záběr by šel zarámovat, celý barák je do detailů propracovaný a já se nemůžu dočkat, až se na internetu objeví hromady nákresů, návrhů a exkluzivních fotek a v klidu si to prohlédnu. Režisér samozřejmě nezapomíná ani na věci typické pro jeho tvorbu, takže dojde na krásný i děsivý hmyz a extrémně výrazné kontrasty v barvách. Kouká se na to skvěle a oscarová nominace za výpravu nebo kameru by sem určitě zamířit měla. Jestli se však v kině budete bavit, za to ručit nemůžu. Tohle je film, který si del Toro natočil evidentně především pro sebe. Za pokus to ale rozhodně stojí.

p.s.: Pokud jste se rozzářili u příjmení hlavní hrdinky, dál nepřemýšlejte a vyrazte do kina. Tohle je film pro vás.