Letošní rok byl v kinech na animáky docela bohatý a rozhodně bylo z čeho vybírat. Kromě návratu fenomenálního Spider-Mana jsme tu měli Mutantí chaos v podání Želv Ninja, mladší publikum se zabavilo u Tlapkové patroly, své diváky se (neúspěšně) pokusila najít Krakenteena Ruby, Pixar se pokusil napravit si reputaci animákem Mezi živly a Disney nám ke konci roku naservíroval svou novou klasickou disneyovku Přání. K tomu si připočtěte Mavku: Strážkyni lesa, Chlapce a volavku a několik dalších více či méně zajímavých titulů a hned máte o Vánocích co dělat, abyste to s dětmi všechno dohnali. Pokud si ale chcete udělat výlet do kina a nebude vám vadit, když na chvíli vypnete mozek a necháte děti, ať se baví u taškařic kačeří rodinky letící do teplých krajin, můžete vyrazit na Ptáky stěhováky. Nebude vás to až tak bolet a pokud si přitom na chvíli zdřímnete, můžete si být jisti, že vám nic podstatného neuteklo. Ptáci stěhováci jsou totiž absolutním neurážejícím průměrem pro mladší publikum.

Vím, není to pro animák příliš lichotivá vizitka. Ale na druhou stranu je fér si přiznat, že nový počin studia Illumination (Já, padouch, Mimoni, Zpívej) je skutečně čistokrevnou nenáročnou rodinnou zábavou pro ty mladší (až nejmladší). Prostě pro děti, jimž stačí, že se na plátně pořád něco děje, někdo neustále říká nebo dělá něco legračního, všelijak se u toho pitvoří a pak to skončí. Příběh kačeří rodinky, pro kterou přestal být rodný rybník zajímavý a rozhodne se vydat na cestu do teplých krajin, aby u toho zažila spoustu dobrodružství a díky síle rodinných pout nakonec dokázala nemožné, vzal do svých otěží francouzský animátor, režisér a tvůrce komiksů Benjamin Renner.

Jeho dosavadní animáky, na nichž se coby režisér podílel (O myšce a medvědovi, Velký zlý lišák), se opíraly o výrazný styl rozpohybované 2D ilustrace. Tu ovšem musel u Ptáků stěhováků opustit, aby zvolený vizuál zapadal do animační školy studia Illumination, na němž domovské studio Universal zjevně nehodlá nic měnit. Je to škoda, protože osobitější animace by mohla tuctově vyhlížejícímu animáku jedině prospět.  Ale tady se hraje pro mladší publikum, a to zřejmě žádné artové pokusy k zábavě nepotřebuje.

Ve výsledku tak nepoznáte, jestli sledujete další díl Mimoňů (jejichž kraťas si užijete jako forbínu před vlastním filmem), nebo samostatný film z úplně jiného univerza. A neplatí to jenom pro animaci jako takovou – celý děj je poskládaný z prefabrikovaných scén, kde dokážete společně se scenáristou Mikem Whitem (Škola ro(c)ku, Emoji ve filmu) odříkávat jednotlivé repliky a předvídat, kam se děj posune a jak to celé dopadne. Nechápejte to jako kritiku, ale varování – tady žádnou originalitu skutečně nenajdete. 

Dospělému publiku tak mnoho nezbývá. V originále si můžete užít hlasy Kumaila Nanjianiho, Dannyho de Vita, Awkwafiny nebo Elizabeth Banks, ale předpokládám, že se svou opeřenou rodinnou letkou zajdete spíš na dabovanou verzi, která nevybočuje z průměru stejně jako celý film. Potěší hudba Johna Powella (Jak vycvičit draka, Kung Fu panda), takže pokud na chvíli zavřete oči, můžete se nechat unášet hudební stopou, aniž by vás rušil infantilní mumraj na plátně. Nic moc dalšího tam ale nenajdete. Žádné hlášky pro dospělé, žádné popkulturní odkazy. Maximálně písnička od Taylor Swift při závěrečných titulcích.

Přehrajte si trailer Jestli jsou Ptáci stěhováci ve výsledku animákem právě pro vaši opeřenou rodinku, rozhodne nejspíš věk vašich kachňátek. Pokud jim nebylo víc jak deset a chcete-li jim dopřát návštěvu kina, klidně na Ptáky stěhováky vyrazte. Vy to přežijete a děti se budou bavit. Může za to i milosrdně krátká stopáž 92 minut (včetně titulků!), která se sice místy mírně táhne, ale nakonec to nenáročné kačeří dobrodružství přeci jenom rychle uteče.