Cival

Až jednou Wes Anderson odejde do věčných lovišť, odejde jako naprostá legenda. Když mu totiž malinko omlacovali o hlavu, že se ve svém rukopisu neposouvá a vykrádá sebe sama a třeba v případě Darjeelingu i trochu nudí, on nepolevil a ve svém autorském pojetí ještě přitvrdil. Vyprecizoval ho, dotáhl k audiovizuální dokonalosti a zvládl ho úspěšně převést i do animované podoby. Isle of Dogs ale vypadá ještě přísněji než Fantastický pan Lišák, a i když mě jako člověka, co psíky zrovna nemusí, trochu děsí, ta výtvarná vypiplanost, orginalita a rozverné multikulti podání mě vyloženě fascinují. Anderson je pán a na pána si to zjevně dává i tentokrát.