Na prudký nepoměr mezi trailery a finálním produktem žehráme dnes, denně a asi i jednou provždy. Naštěstí i v době, kdy filmové upoutávky spravují specializované firmy a kde si studia doslova hrají s každým detailem propagační kampaně se může udát zázrak symbolizovaný palcem vztyčeným nahoru. Romantiky Prime jsme se v redakci těžce štítili, protože kombinace špatného traileru, nejhoršího plakátu roku 2005 a usedlého hereckého trojlístku předpokládala časté odbíhání pro další nálož popcornu. Ale to byl omyl, pánové. Tím spíš dámy...

První půlhodina přitom přesně odpovídala mým předsudkům o dvousté třicáté šesté procházce po žánrovém parčíku romantické komedie, v níž Ben Younger bezradně bloumá, nevěda jak pobavit seniorky v zadních řadách, které by za laskavý humor obětovali roční předplatné Květů, ani dvacetileté páry, jimž nestačí jen další obtáhnutí Lásky nebeské a Reinerovy Sally. Třicet minut se toho děje pramálo, navíc pramálo bez produktivní snahy o hledání vtipných momentů... jenže ono to s Prime není vůbec tak jednoduché, jak by se chtělo z první rány tvrdit. Jako přímočará variace na šablonu Curtise, Reinera nebo Marshalla by Prime vskutku sbíralo urážky pro nudný slátanec klišé, Younger ovšem přebíhá do jiné stopy a namísto rozmarného cizelování schémat volí pocitově věrohodné vyprávění o jednom složitém milostném vzplanutí.

Prime se odvažuje tematizovat záludnost vztahu mezi ženou, která se už přehoupla přes Kristovy roky, a hormony nastřeleným mladíkem. Může jim to slušet, můžou si rozumět v posteli i mimo ní, můžou i vybalancovat rozdíly mezi psychologií mimina a důchodkyně, ale bez ohledu na fyzickou i duševní mladost/vyzrálost před nimi beztak nakonec vyvstane problém věkové distance. Věc, která by v honbě za happy-endem polovinu amerických autorů vůbec nepálila, se u Youngera stává dráždivou záludností, z níž není úniku – sedmatřicetileté Rafi prostě tikají hodiny odměřující správný čas pro založení rodiny, zatímco jejímu zajíčkovi zbývá spousta prostoru pro vybíjení mladických choutek i hledání té pravé. Může s tímhle rozporem něco svést i ohromná porce lásky?

Ben Younger zná odpověď, která nestojí za tlumočení, ale výlet do kina. Výtečná psychologie a palčivě romantická zápletka bez sacharidů, zato s příjemným odrazem reality, se bude mnohem více dotýkat příznivců Linklaterovy milostné „ságy“ Před soumrakem – Před úsvitem, než uplakanců u Pretty Woman. Když životné postavy řeší prakticky neřešitelné, vyplácí se Youngerovi sežrat všechny „reineroviny“, které prolézají do většiny minut, ať už formou jemného hudebního doprovodu, nebo populárních prostřihů do minulosti (aneb „co všechno jsme to prožili“). Ověřené formální kličky Younger využívá mnohem častěji a přímočařeji, než bývá zvykem, ale kvůli krásně popsanému trápení dvou hlavních postav se mu vyplatí odpustit.

Herecké výkony doslovně souhlasí s naturelem obou charakterů, takže je-li Uma Thurman oduševněle sexy i s nějakou tou vráskou, zatímco se její fešák projevuje spíš jako mladé a poněkud tápající máslo, je to pouze k prospěchu celé lovestory, do níž největší hvězda, Meryl Streep, jen občasně nahlíží. Psychoterapeutické dialogy na téma „miluju penis tvého syna“ nabírají s dalšími minutami na vtipnosti, Youngerovi se daří některé gagy perfektně vybrousit, ale přesto mě úhyby k prosté romantické komedii v Prime nesvědčily – ano, hláška, potažmo scénka s Nintendem je možná srandovní, ale mě tyhle odklony k nepřirozeným, byť žánrově vhodným gagům protentokrát spíš rušily, protože do osobité analýzy vztahu náhle vstoupil humor nejen chytrý, ale při pohledu na nadrženou Umu v noční košili i velice nevěrohodný. Nintendo ne-Ninentendo, kdo z pánů na vrcholu sexuálních sil by v takové situaci odolal, že... :-)

Ben Younger by v pozici autora pásové „rom-kom“ nemohl s Prime obstát. Proto děkujme, že vykouzlil nadstandardní, půvabnou a v mnoha detailech lidskému srdci extrémně blízkou položku na hraně mezi citlivou romancí a poklidnou komedií. V loňské bídě bych v takový malý zázrak ani nedoufal. Z víry v hollywoodské milostné laškování, které ve mně bude dlouho rezonovat jsem už vyrostl, o to víc vám Youngerův nenápadný snímek doporučuji - ač často pozloben křečovitou snahou plnit žánrová zadání. Návštěvu kina by měl být navíc povinný i ze sociologického hlediska: Film ze současné Ameriky, kde černoši „nemají na víc“ než na vrátné, portýry a nechtěné partnerky, je totiž v dnešní politicky hyperkorektní době opravdovou raritou. Snad Younger není latentní nácek, co si milostnými avantýrami mladého žida jen ulevuje ve svědomí... :-)