Kdyby se tu na MZ používaly titulky článků se stejně bulvárním a nactiutrhačským způsobem jako v Blesku, museli bychom pro komedii Roba Reinera Co je šeptem… zvolit ten nejbrutálnější způsob – přímé oslovení herce nebo tvůrce. Nemuseli bychom se uchylovat k takovým nízkostem jako „Kevine, co tvé varle?“ (viz velmi výrazný motiv filmu) nebo „Jennifer, už zase hysterčíš kvůli Bradovi?“, úplně by stačilo „Robe, máš toho zapotřebí?“ Komedie Roba Reinera (Když Harry potkal Sally), někdejšího adorovaného krále komedií, kterému prý v tomto žánru přeje štěstěna, totiž obsahuje jeden jediný nápad, pro který snad stojí za to zajít do kina. Alespoň skalním romantikům. Jenže i tento startér výchozí situace je trochu lehkovážně spotřebován během prvních několika minut a pak film odbočí na vedlejší kolej, kterou uvozuje velký nápis Největší klišé romantických komedií. A dál už se pomalým tempem, pražec za pražcem, pokračuje až na poslední kolej překladového nádraží, kde film brzy zapadá prachem zapomnění.

Pro dosud neznalé: zmatená a neukotvená Sarah (Jennifer Aniston) během svatby své sestry Annie (Mena Suvari) zjistí, že osud její rodiny je až nápadně podobný půdorysu filmu Absolvent. Její máti totiž před třiceti lety, krátce před svatbou, utekla s jistým Beau Burroughsem (Kevin Costner). Sice se za krátký čas vrátila a vdala, ale… Sarah má pocit, že její odcizení, pochází z toho, že na jejím zplození měl z 50% podíl někdo jiný a že si v Pasadeně tak trochu žila vypůjčený život. Drsná babička (Shirley MacLaine) je sdílná jen zpola, nicméně nevylučuje, že Charles Webb, který s matkou Sarah chodil do školy, napsal svůj příběh podle nich. A pak jej převzal i režisér Mike Nichols. Sarah se proto vydává hledat multimilionáře Beau Burroughse, svého potenciálního otce, a také sebe sama. Babička aka paní Robinsonová jí její hledání neulehčí ani o ždibec, a raději si namíchá další drink…

Nepopírám, že nápad natočit pokračování zásadního filmu 60. let – Absolvent - v jiném žánru, bez aktivní spoluúčasti původních herců a se snahou demytologizovat bytelný kult, má něco do sebe. V podstatě tak měla vzniknout fikce o fikci, protože Charles Webb kdysi doznal, že si celý příběh absolventa Benjamina Braddocka a vilné paní Robinsonové vymyslel od prvního do posledního písmene a nezakládá se na reálných událostech. Ať tak a nebo onak, potěšilo, že Dustin Hoffman i Anne Bancroft prý původně byli alespoň v plánu, jenže každý ví, jak to s Anne vloni dopadlo… Z nahlédnutí do toho, jak se rodina, která inspirovala knihu a film Absolvent, vyrovnává se svým „prokletím“ i v další generaci, se dalo vytěžit spousta komických situací. Záleželo jen na tom, kterým směrem se scenárista Ted Griffin (Švindlíři, Dannyho parťáci) vydá. Zda svůj prvotní originální nápad rozvine v něco, co se bude mezi střední generací doporučovat a následně se na to vzpomínat (ve stylu „takoví jsme byli“) a nebo si vystačí s málem a vezme to přes směsku ulepeného potvrzování významu rodiny, sílu lásky, vyrovnání se s minulostí, to vše pančované trochou lechtivosti a dnes oblíbeného podpásového buranství.

S každou další minutou a dalším zkrabaceným čelem Jennifer Aniston, která si neví rady ani jako filmová postava, ani jako herečka, je však čím dál více jasné, pro kterou volbu se tvůrci rozhodli. Bohužel se také stále více ukazuje, že navázání na Absolventa je jen pouhé cizopasnictví. Bez odkazu na slavný film by tahle taškařice asi nikoho nepřilákala a v kuloárech intelektuálů by se o ní vedly debaty pouze uštěpačného charakteru. Byť by se na plakátu objevila zajímavá jména a celé by to i nadále zaštiťoval Rob Reiner, mister cool hand. Jenže studio si zjevně vysnilo dlouhé fronty a tak vsadilo na jistotu. A Ted Griffin, který měl Co je šeptem… debutovat, šel od válu.

Otázkou však je, zda se výměnou režiséra deset dní před začátkem natáčení něco zásadního změnilo. Scénář už se dál asi moc neopracovával. A tak je takový, jaký je. A jak už naznačil výše uvedený výčet, je tak trochu o všem, takže některé dějové zákruty a postavy musí nuceně hrát páté housle a vystačit si s několika málo črtami. Ještě vcelku dobře dopadly postavy mužské – „zamilovaný milenec“ v podání Marka Ruffala a bačkorovitý avšak milý taťka ve ztvárnění Richarda Jenkinse. Ted Griffin a následně Rob Reiner se však rozhodli pohřbít vedlejší postavy ženské a podařilo se jim to naprosto dokonale. Role blboučké sestry, kterou Sarah ubezpečuje, že když si s manželem mohou alespoň zahrát tenis a baví je to, jsou vlastně dokonalý pár, a ona přikyvuje jako mrkací panenka, je pod úroveň Meny Suvari. Ovšem stále nic proti dryáčnické babičce, která pro drink ani vulgaritu nikdy nejde daleko, jíž se (alespoň dle halasné reklamy) do velkého filmu vrací Shirley MacLaine. Ta už je vyložená karikatura a být feminista, přelepuji vývěsky kin samolepkami s nápisem „Bojkot“. Právě na vedlejších rolích, z nichž některé jsou jen a jen pro tzv. komické scény, a druhé obývají svět dramatu pro starší a pokročilé, se nejvíce ukazuje, že se scenárista nedokázal rozhodnout, na které cestě nejvíce vynikne jeho závěrečné poučení, jímž sice nadobro zakotví v žánru, ale na roztříštěnosti a pocitu, že sledujeme několik filmů v jednom, se vůbec nic nezmění. Ironické na tom všem je, že zatímco Absolvent ve své době způsobil ve středostavovské komunitě poprask, bude v té samé společenské vrstvě, z níž se zřejmě budou rekrutovat diváci, neškodnou zábavou, o níž si možná někteří budou stále myslet, že má vyšší ambice a sděluje něco zásadního. O nějakých zásadních a dosud neviděných prozřeních však nemůže být ani řeč a humoru je ve filmu taky poskrovnu.

Je pravda, že film drží nad vodou interakce mezi Jennifer Aniston a opravdu cool Kevin Costner, jenže jejich společné pobývání na plátně má povahu intermezza, které dříve nebo později musí skončit a pak zase začne úplně jiný film. Horší film, nutno podotknout. Při sledování se mi neustále vybavoval obraz pohublého hamburgeru od McD – slaný a kořeněný masový karbenátek je zprava i zleva obložen sladkou žemlí. A když kuchař dá, najde se i nějaká sterilovaná okurka. Každá pochutina je sama o sobě OK. Ale stačí se jednou zakousnout a víte, že tyhle potraviny se nikdy neměly dostat do jednoho papírového obalu. A to ponecháváme stranou téma prázdných kalorií. Kdyby bylo v Co je šeptem… méně témat v hutnější podobě, nemám námitek. Při sledování výsledného tvaru se však nelze zbavit pocitu, že se na scénáři mělo ještě nějaký pátek pracovat. Možná by vznikl film jiný, klidně i bez poukazu k Absolventovi, ale soudržnější. A možná i vtipnější. Snad by to stihla i Shirley MacLaine…