Psát první odstavec je pro recenzenta vždycky to nejtěžší. Musí čtenáře nějak uvést do nálady, v jaké se ponesou následující řádky, musí si připravit prostor pro argumenty, naznačit, jakým způsobem se na recenzované dílo koukal a co od něj očekával nejen on sám, ale především jaké bylo očekávání obecně. Občas může recenzentovi pomoci nějaký vtip, zmínka o starším filmu, s nímž bude novinka porovnávána a občas prostě napíše pár řádků, jen aby ušetřil trochu místa, protože neví, co psát. My to tentokrát uděláme malinko jinak a první odstavec bude zároveň verdiktem – Příběh o Zoufálkovi je sračka. Totální.

Často nadáváme na úroveň animáků, jejichž tvůrci si myslí, že ke spokojenosti dětem stačí samotná animace, pár hláškujících zvířátek a pro dospělé jeden dva dvojsmyslné vtipy. Při sledování Příběhu o Zoufálkovi však budete prosit, aby vám někdo pustil Karcoolku, Loveckou sezónu nebo snad i Cestu na Měsíc 3D. Přiznám se, že Kozí příběh si ke mně cestu ještě nenašel, ale popravdě si nedokážu představit, že by první český 3D animák mohl být nudnější a bezkrevnější než Příběh o Zoufálkovi. V něm se totiž nedá pochválit nic. Ani technická stránka, ani scénář, ani jedna jediná scéna, ani atmosféra. Prostě nic.

Kate DiCamillo možná napsala dobrou dětskou knížku, ale scénáristé její příběh nedokázali převést do filmové podoby. Máme asi tak desítku postav, z nichž ani jedna není příliš sympatická a většina je naprosto nedůležitá, děj dost často nedává smysl a většinou divák ani nechápe, proč se hrdinové chovají tak, jak se chovají. Všichni tu jsou zkrátka nesmírně otravní. Odvážný myšák s velkýma ušima, smutný krysák, dobrosrdečná princezna i její prasečím rypákem obdařená komorná. Film navíc postrádá nadhled a bere se neskutečně vážně. Celý Příběh o Zoufálkovi působí jako výsledek spiknutí vychovatelek ze základní školy. Takových těch vychovatelek, které nikdy neměly děti, nutí prvňáky dojídat polévku a tahají je za vlasy, v úterý učí dramatický kroužek, ve čtvrtek šití a o velké přestávce se baví o tom, jak je ta dnešní mládež nevychovaná, zkažená a jak si píchá marihuanu do oka. Zoufálek vštěpuje ty pravé hodnoty, je hřejivý, poučný, laskavý a tak roztomile ušatý, že nebýt solidního finále, nejraději byste tohohle myšího kavalíra rozšlápli a spláchli do záchoda. Prostě naivní humus, jenž není k smíchu, ale k pláči.

Vizuálně také nejde o žádný zázrak. Myši jsou sice docela pěkné a pár nápadů režiséři mají, ale jakmile se na plátně objeví přestylizovaní lidé, je dost slušné riziko, že nejmenší návštěvníci kina začnou plakat a dožadovat se maminčiny pozornosti. Princezna vypadá jako postižený mimozemšťan a zeleninový panák, jenž je ve filmu z pro mě naprosto neznámého důvodu, naznačuje, že tvůrci ve studiu spotřebovali větší množství kokainu.

Už dlouho jsem se tak strašně v kině nenudil. Příběh o Zoufálkovi postrádá všechno, co by mohlo mizerný film povýšit na snesitelný. Není tu humor (ne že by tu byl nevtipný humor, on tu prostě není), nevíme, proč jsou myši sraby a proč jsou krysy padouchové, nedozvíme se, z jakého důvodu se Zoufálek začne chovat jako Mirek Dušín a proč chce zachraňovat princeznu (přečetl si o tom knížku, hurá děti!) a marně budeme přemýšlet o tom, proč jsou lidští hrdinové tak strašně hnusní. Nebýt závěru, kdy se to alespoň malinko rozjede, šlo by o signál, že Satan se chystá vstoupit na Zemi.

Jestliže jste dost staří na to, abyste bez pomoci zvládli přečíst tuhle recenzi, na Příběh o Zoufálkovi nechoďte, nebo umřete. Pro diváka staršího pěti let tam není nic. A pokud musíte do kina vyrazit s dětmi, dejte si také pozor. Jestliže prckové okolo vás dokáží vyjmenovat tři pokemony, fandí Krtkovi a smějí se u Boba a Bobka, nejspíš se budou u ušatého myšáka s dobrým srdcem a jeho idiotských kamarádů nudit jen o něco méně než vy. Je pravda, že dětem se líbí všechno, co je animované. Ale zamyslete se před návštěvou kina, jestli by se nevyplatilo koupit v trafice nějaké levné večerníčkovské DVD. Ušetříte si peníze i nervy. V Zoufálkovi totiž není nic. Pro jistotu tedy zopakuji zásadní větu z prvního odstavce – Příběh o Zoufálkovi je sračka.