Život je plný změn. Občas bývá trochu náročné se s tím smířit a platí to i u filmu. A právě tam často fandové nemají změny rádi a během let, co film sleduji a píšu o něm, jsem zjistil, že největší problém to bývá právě u Predátora. Do jisté míry to chápu, volání po návratu ke kořenům, dalším dílu s Arnoldem a minimálních změnách dává částečně smysl, protože jednička byla ultimátní testosteronová podívaná, v níž se sešli ti největší a nejdrsnější alfa samci osmdesátých let. Jenže tvůrcům naštěstí včas došlo, že tohle zopakovat jednoduše nejde, a tak hledají nové cesty. Dvojka Predátora vsadila na jiné prostředí a místo tajemství obklopujícího mimozemského lovce o něm ukázala víc. Sequely to také zkoušely po svém a vždycky se bohužel ozvali fandové, kterým se to nelíbilo. No a ti budou u Predátor: Zabiják zabijáků nejspíš skučet zase. 

Zároveň není od věci ujasnit si jedno – tohle není klasický film a ani se nepokouší být netradičním sequelem. Jde o antologii tří povídek odehrávajících se mezi Vikingy, v Japonsku v době samurajů a během druhé světové války. Jak kdysi někde podotkl kolega imf „to je jako listovat tím predátořím comicsovým omnibusem, kde jsou povídky z různých časových období.“. Zároveň nejde jen o sbírku malých příběhů, ve kterých se mimozemský lovec utkává s lidskou zabijáckou elitou, ale o snahu rozšířit universum, naznačit, kam by šlo posunout (a kam se nejspíš za pár měsíců posune v regulérním sequelu Predátor: Nebezpečné území) a pokus udělat další krok dál. Možná do neznáma, možná tam, kde se to fandům líbit nebude. Avšak stát na místě by znamenalo pomalý konec téhle série. A to nemůžeme potřebovat. 

Predátor: Zabiják zabijáků: FOTOGALERIE

Dan Trachtenberg, jenž se podepsal už pod celovečerní Kořist, která taky tradicionalistům trošku hnula žlučí, skvěle využívá možností animáku i antologie. Technicky sice nejde o prvotřídní podívanou a chybějící framy naznačují, že nebylo k dispozici úplně moc peněz, ale stylizace je v jednotlivých povídkách moc pěkná a samotná akce, třikrát pojatá poměrně odlišně, napínavá, strhující, krvavá a především nápaditá. To, co by v hrané podobě asi úplně udělat nešlo, tady Trachtenberg sype na diváky bez toho, že by jim dal šanci na vydechnutí. A celkově to je audiovizuálně o dost osobitější a hezčí než dejme tomu netflixovské pokusy s animovaným Terminátorem a Tomb Raiderem. 

Důležité jsou ovšem samotné příběhy. Ačkoliv v nich jde především o samotný střet člověka a predátora a není tu moc času, prostoru (a nejspíš ani vůle) na vymýšlení komplexních charakterů, Zabiják zabijáků si s málem vystačí. Příběh vikingské babky posedlé pomstou ještě moc emocí nenabídne, stylová samurajská řežba postavená nejen na konfliktu s monstrem, ale i na komplikovaném vztahu dvou bratrů však už ano. A část z druhé světové války zase nabídne hrdinu, který možná až moc mluví, ale je to sympaťák a tím, jak nezapadá mezi typické predátoří protivníky, dovede být zábavný. 

Trachtenberg navíc poprvé nabídne poctivou brutální řežbu, jen aby ji v okamžiku, kdy se začne okoukávat, vyměnil za mnohem elegantnější Japonsko a poté za souboje stíhaček a mimozemské lovecké lodi. Tedy za něco, co jsme fakt ještě neviděli. Jen aby to celé směřoval k závěrečné čtvrtině, kdy sebevědomě otevírá nové možnosti celé mytologii. Uvidíme, jak moc je využije v příštím filmu a jak moc o tenhle směr budou diváci stát, ale pokud i po téměř čtyřiceti letech pořád voláte k návratu ke kořenům a jedné džungli a partě vojáků, máte smůlu. Trachtenberg ví, že tohle už tu bylo a nechce variovat to, co jsme viděli a máme rádi. A já to beru, není k tomu důvod. 

Predátor: Zabiják zabijáků ukazuje, co všechno lze s touhle značkou udělat, aby dokázala nabídnout novou a neokoukanou akci, posunula celou sérii o kousek dál a zároveň dala fandům to, co chtějí vidět. Drsné souboje plné krve a ustřelených hlav, hrdiny, kteří pokud chtějí přežít, musí vsadit spíš na hlavu než na hrubou sílu, a nekompromisní charismatické zabijáky z jiné planety. Trachtenberg zároveň jasně říká, že má s touhle sérií velké plány a hodlá prozkoumat možnosti, které mu predátoří universum nabízí. Je otázka, jak daleko a jakým směrem se vydá, ale jako ujištění, že značka se ocitla v rukách někoho, kdo nebude připosraný a zkusí vymyslet něco nového a zároveň si tady možná testuje, co všechno fanoušci snesou, funguje Zabiják zabijáků skvěle. 

Přehrajte si trailer I kdyby vás nezajímaly tyhle věci a náznaky toho, co přijde, nebo může přijít, dostanete několik povídek plných skvělé akce, hrdinů, jimž chcete držet palce, i když nebudete mít moc času je poznat, a hodinu a půl poctivé animované řežby. Víc jsme snad ani chtít nemohli. Tedy v případě, že vážně pořád nečekáte na návrat Dutche a další výlet do džungle...