Netflix má dlouhodobě jeden nepříjemný problém. Neumí točit filmové události. Všechno, co má ambice být podobně velké a kvalitní jako to, co vídáme (samozřejmě ne vždycky) v kinech obvykle dopadne hůř, než by bylo záhodno. Nedávný Apex, asi největší filmový projekt první půlky letošního roku, který nám streamovací gigant naservíroval, byl v jádru celkem funkční, ale nakonec nepříliš zajímavá a trikově dost hnusná podívaná. A třeba megaambiciózní a předraženou Pasáž s Prattem a Millie Bobby Brown si už dneska nikdo nepamatuje. Na druhou stranu se tu občas objeví malé snímky, které dovedou příjemně překvapit. A u dramatu Podivuhodně bystrá stvoření jsem úplně nečekal, že se mezi ně zařadí. 

Ono to totiž vypadá jako sázka na jistotu. A vlastně jí i tenhle film je. Postarší vdova Tova žije v malém pobřežním městečku, dlouhé roky se vyrovnává s těžkou osobní ztrátou a přivydělává si tím, že po nocích uklízí v místním akváriu a povídá si s chobotnicí Marcellusem. A nenápadně se chystá, že prodá dům a přestěhuje se pryč. Mladík Cameron má sice o nějakých padesát let míň, problémů má ovšem možná víc než Tova. Teď se mu však rozbilo auto, nemá na opravu, a tak skončí na pár dní ve stejném městečku a aby mohl zaplatit mechanikovi, začne v akváriu vypomáhat. Ti dva si zpočátku nemají co říct, ať už kvůli generačním rozdílům, nebo faktu, že nezvládli udělat zrovna dobrý první dojem, jenže časem zjistí, že jsou na tom dost podobně. A oběma dojde, že si můžou vzájemně pomoci, pokud tedy budou chtít. A Marcellus? Ten na to kouká skrze sklo svého akvárka a fascinovaně sleduje, jak zajímavé můžou být životy těch podivných lidských bytostí. 

Adaptace oceňovaného románu Shelby Van Pelt je na první pohled ten nejobyčejnější film o nejobyčejnějších věcech. A na druhý a na třetí taky, čímž ovšem rozhodně neříkám, že by to měl být problém. A režisérka Olivia Newman pochopila, že v tomhle případě se po ní nechce nic jiného než odvyprávět příběh dvou lidí, kteří už nebyli připraveni na to, že se v jejich životě může objevit někdo, kdo jim dodá trošku naděje, vyslechne si je a i když k tomu nepřidá spásné řešení, přinejmenším nabídne pochopení. A o tom to celé je. O tom, že Tova a Cameron jsou velcí sympaťáci, jimž dal život pár facek a oni se učí jít dál. A že to nemusí být tak těžké, jak si myslí. 

Podivuhodně bystrá stvoření jsou i přes několik emocionálně vyhrocených scén v jádru vlastně strašně pozitivním filmem. Všechno je tu takové bezproblémové. Není tu jediná záporná postava, prostředí maloměsta na severozápadě Ameriky působí až kýčovitě krásně a přátelsky a oběma hrdinům člověk drží palce, aby se konečně jeden druhému otevřeli, dostali možnost vykřičet do světa, co se jim nepovedlo a co je trápí. A pak jim někdo řekl, že to nemusí být konec světa. No a ono to funguje. I proto, že Newman velmi opatrně dávkuje scény, které by smrděly patosem, laciným dojímáním nebo snahou vydojit z divákům slzy za každou cenu. Ví, že pracuje s předvídatelným příběhem, kde není moc prostoru vymýšlet nečekané zvraty a překvapení, ale velmi citlivě provází hrdiny na jejich cestě k tomu, aby sami sobě odpustili. Na druhou stranu v těch správných momentech umí dojmout, to zase jo. 

Samozřejmě za to může i fakt, že se opírá o skvělé herce. Sally Field má Oscara a i když ji na plátnech a obrazovkách nevídáme tak často jako jiné herečky z její generace, svou práci umí skvěle, zachovává si civilnost, ale především dovede působit jako někdo, kdo svou zranitelnost maskuje za nacvičené úsměvy a občas hraný optimismus. A Lewis Pullman už dávno ukázal, že není žádné nepo baby a jeho Cameron je krásně vnitřně rozsypaný sympaťák, který se jen velmi pomalu a uvěřitelně skládá zpátky dohromady. A prostě to funguje. 

Přehrajte si trailer V čem je tedy problém? V zásadě v ničem. Olivia Newman dodala malý citlivý a líbivý film, který se možná až příliš okatě snaží hrdinům i divákům naznačovat, že je fajn se vypovídat, i když to možná všechno nevyřeší, ale že na problémy tu nikdy člověk nemusí být sám. Pokud vám tedy není vyloženě proti srsti, že něco podobného už jste mnohokrát viděli a že se tvůrci možná až příliš snaží držet se toho, co v podobných příbězích funguje, užijete si to možná víc, než byste čekali. Bohužel při touze po čemkoliv novém, originálním nebo nečekaném narazíte. Jestli to je, nebo není problém, už asi závisí čistě na vás.