Válečný opus korejského Spielberga Kanga Je-Gyua (opravdu pekelné skloňování a navíc hádám že špatné :-) se honosí hned několika jasně čitelnými nálepkami – na korejské poměry nebývale drahý, na nehollywoodské poměry nebývale velkolepý a na poměry v pokladnách domácích kin nebývale výdělečný. Člověk až žasne, co se dá za třináct milionů dolarů pořídit a až na evidentně renderované stíhačky nemůže proti chlapcům z Tae Guk Gi vytáhnout jedinou vážnější výtku.
Ovšem přestože bratři ve zbrani sklízí po světě jedno pětihvězičkové hodnocení za druhým, lhostejno jestli od diváků nebo v recenzích, mě osobně k naprosté spokojenosti něco chybělo. Tím něčím mohla být odvážnější koncepce celého příběhu, to kdyby Je-Gyu celou dobu nevyprávěl přesně dle starých známých válečných schémat. Civilní expozici a epilog, stejně jako vzpomínky na doby míru, v nichž po sobě naši hrdinové ve zpomaleném záběru šplíchají vodou a rozjuchaně dobíhají tramvaj, bych v dnešní době – se znalostí Kulky v hlavě, Stoneových děl a právě Ryana – očekával spíš v parodii na válečný žánr. Ne v jeho vzývaném nováčkovi.
Konvenční výstavba scénáře a snadno rozluštitelná východiska z něj ovšem nijak nesnižují ofenzívu emocí, které z bratrského nahánění na válečné frontě vyplyne. Působivá řežba, která ale při své obstarožní výstavbě dle mého odpovídá spíš představám o výtečném řemeslu v rámci žánru – a ne o výjimečném filmovém díle, které by kinematografii nějakým směrem posouvalo.