Při pohledu na kariéru Ridleyho Scotta se musí člověk ptát na dvě věci. Jak je možné, že natočil tolik pecek a proč ještě nemá Oscara. Když se ale podíváme pozorněji, ukáže se, že vedle Blade Runnera, Vetřelce, Černý jestřáb sestřelen (v pondělí v Aeru!), Amerického gangstera a historických klasik Gladiátor a Království nebeské tam je nečekaně hodně průměrných a občas i ne úplně povedených kousků. Scott si umí vybrat slabší chvilku a poslední roky to navíc vypadá, že si dělá, co chce bez ohledu na to, jestli to chtějí diváci. Konzultant a poslední Vetřelec by mohli vyprávět. Takže u každé jeho novinky jsme zvědaví a natěšení, ovšem taky malilinko nervózní, jestli to zas nebude malinko úlet. Poslední souboj naštěstí potvrzuje, že Scott pořád umí točit jako zamlada. 

Asi už jste zaslechli, že tahle historická podívaná je něco trošku jiného než třeba Království nebeské. A že i když se trailery pokoušejí lákat na velkolepou podívanou, ve skutečnosti natočil Scott velmi komorní snímek. A vůbec to nevadí. Pár výjevů ze spíš menších bitev tu pochopitelně uvidíte a i na ten zmíněný poslední souboj samozřejmě dojde, většinu času si však tvůrci vystačí s tím, že si pár lidí povídá. A dovede to být až nečekaně strhující. 

Poslední souboj: FOTOGALERIE

Scott a scenáristická trojice Damon, Affleck a Nicole Holofcener totiž vypráví o jednom přátelství, hrátkách mocných a znásilnění/neznásilnění způsobem odkoukaným z Rašomonu a dalších filmů, jejichž tvůrci vědí, že cesta k pravdě může být dost komplikovaná a hodně ji ovlivňuje to, kdo zrovna mluví. Poslední souboj je tak rozdělený na tři kapitoly, v nichž se řeší návrat z války, manželství Jeana de Carrougese s půvabnou Marguerite a jeho přátelství s Jacquesem Le Grisem, které se však postupně mění v rivalitu a později i v otevřenou nenávist. Jenže kdo je tady hrdina, kdo zloduch, kdo oběť a kdo všechno dohromady? Na to by vám asi každý z nich odpověděl jinak. 

De Carrouges, Le Gris i Marguerite dostávají vlastní kapitolu a v ní vlastní prostor jak události vedoucí k souboji na život a na smrt převyprávět. Část událostí tak prožívají všichni tři hrdinové a všichni tři pochopitelně jinak. Když de Carrouges požádá svou ženu, aby políbila Le Grise a dokázala tak upřímné přátelství jeho rodu, bere to ona jako povinnost. Pro jejího muže je to zase něco, čím se moc nezabývá, protože šlo o dobový zvyk. A pro Le Grise náznak toho, že krásné ženě není lhostejný. A samotné znásilnění? Volání o pomoc může být skutečně volání o pomoc. A nebo prostě jen dáma dělá drahoty, aby zůstala dámou? Každý z hrdinů je ve svém vyprávění tím, kdo je v právu. 

Scott zároveň nedává moc prostoru scénám, ve kterých by se ti tři střetli a museli si věci vyříkat. Samotný soud zabere pár minut a hrdinové v něm jen potvrdí svoje názory a přesvědčení, takže nakonec zůstává jen na divákovi, komu bude věřit, nebo spíš čí verzi bude víc rozumět a chápat. Navíc s postupujícím časem začne být evidentní, že tu nejde jen a pouze o samotné znásilnění, ale vztahy mezi trojicí jsou mnohem komplikovanější a prakticky není možné určit, kdo je zloduch a kdo klaďák. 

Celkově se dá říct, že se tu pořád mluví. Scottova režie je tomu samozřejmě podřízená, ale to neznamená, že by prostě jen postavil kameru a nechal ji snímat dva až čtyři herce v historických kostýmech. Scott poskládal Poslední souboj hlavně z velmi krátkých scén, ničím se v nich nezdržuje a na takhle komorní příběh skoro až pádí dopředu. Nepokouší se nijak zásadně vizuálně odlišovat jednotlivé kapitoly podle vypravěče, zároveň je tu ovšem jen mimimum scén, u kterých by měl člověk pocit, že se to celé vleče. Scott nechá hrdiny někam přijít nebo přijet, říct, co mají na srdci a hned stříhá a přesouvá se k události, k níž došlo až o několik dní nebo třeba i let později. Kostýmní dramata založená na dialozích často končí jako nudné a utahané blábolení, jejichž tvůrci kašlou na to, aby vyprávěli filmově. Scott mezi ně naštěstí nepatří. 

Kdykoliv dostane příležitost předvést nějakou efektní podívanou, využije ji. Nespěchá, ale nezdržuje se tím, že by se kochal kostýmy jen proto, že jsou hezké. Nechává mluvit scénář a herce a ti do toho dávají všechno. Závěrečný duel je pak už jen bonusová lahůdka, při níž se otřásá celý kinosál a každou ránu, kterou si soupeři uštědří, budete cítit taky. Jodie Comer i Adam Driver jsou vynikající a dovedou strhnout, Damonovi sedí zasmušilý výraz a Ben Affleck tu je v roli požitkářského šlechtice/hovada nakonec možná jedinou postavou, které lze mezi mužskými hrdiny vyloženě držet palce a vážit si jí, protože svou zkaženost neskrývá. 

Přehrajte si trailer Poslední souboj je i přes svou komornost strhující drama se skvělými herci, atraktivní strukturou a dech beroucím finále. Možná bych uvítal, kdyby Scott a jeho scenáristická parta víc tlačili na nejednoznačnost, protože je vcelku jasné, jak celá věc probíhala a kdo si zaslouží, abyste mu ve finále fandili, na druhou stranu u témat jako znásilnění, se asi hodí toho zlého definovat tak, aby to pochopili i méně pozorní diváci. A vzhledem k tomu, že na rozdíl od zla se tu skutečné dobro s postupující stopáží hledá čím dál hůř a málokdo z hrdinů dojde do finále morálně neposkvrněný, reálně to jako problém nevidím. 

Běžte na to. Poslední souboj si nezaslouží, aby skončil jako propadák. A velké plátno mu vážně sluší.