Se slávou to v roce 2026 není úplně jednoduché. Spousta herců, hereček a jiných osobností už se bolestivě přesvědčila, že mít vysoký počet followerů na Instagramu sice potěší, ale dostat je do kina nebo někam jinam, kde by museli platit, může být poměrně složité. Sydney Sweeney se o tom přesvědčila u mizerné komiksovky Madam Web a vloni u prý vcelku povedeného, diváky však ignorovaného dramatu Christy. Sice se o ní pořád hodně mluví díky Euforii, problematickým reklamám na džíny a odvážným fotkám, jenže přetavit to v úspěšné filmy se nedařilo. Její novinka Pomocnice to ovšem změnila a z thrilleru, který v trailerech vypadal přinejlepším rutinně, se stal nečekaný hit. A přesně to Sweeney potřebovala. Vás ale asi spíš zajímá, jestli je tahle její novinka dobrá, nebo ne, co? 

No jak se to vezme. Ale rovnou na začátku řeknu, že spíš ano. I když hlasitě to nikde vykřikovat nehodlám. Sweeney tu hraje Millie, mladou ženu, s níž se život nemazlil, momentálně bydlí ve svém autě a v kapse má jen pár dolarů. Proto moc nevěří svému štěstí, když se dozví, že ji najali jako pomocnici manželé Winchesterovi. Mají malou dceru, velký dům, sexy tajemného zahradníka a nejspíš i hromadu peněz a zpočátku by se mohlo zdát, že umývat po nich dřez v kuchyni a vynášet tříděný odpad bude vlastně fajn. To se ovšem brzy změní. Velmi brzy začne mít Millie pocit, že v domě není něco v pořádku. Hlavně s jeho majitelkou Ninou, která někdy působí jako až nepřirozeně milá žena, jen aby o chvíli později předvedla parádní cholerický záchvat. Její muž Andrew to nějak zvládá a zdá se, že dovede Ninu uklidnit. Ale taky že se mu nová hospodyně docela líbí a on jí konec konců taky. Takže následuje malý úlet… jenže ty skutečné problémy teprve přijdou. 

Pomocnice: FOTOGALERIE

Režisér Paul Feig má krom komedie Ženy sobě a nepovedených Krotitelů duchů na kontě třeba i Nebezpečnou laskavost, kde si už vyzkoušel, jaké to je být mezi bohatými paničkami, jejich znuděnými manželi a lidmi, kteří za falešnými úsměvy schovávají zlo. Tentokrát se to však obejde bez černého humoru a jisté hravosti. Pomocnice se pevně drží thrillerových mantinelů a člověk by si po pár minutách mohl říct, že má film přečtený a nemá ho čím překvapit. Jenže tak to není. Nejsem si jistý, jestli mám teď chválit scenáristy, nebo autorku literární předlohy (ale asi spíš tu), protože Pomocnici se daří postupně budovat dojem, že v tomhle potenciálním milostném trojúhelníku není jen jeden magor a že v hlavě mají buřtguláš všichni hrdinové. Nina se chová divně, její muž podezřele a samotná Millie v minulosti udělala pár ošklivých věcí. A třeba je udělá znovu…

Tohle balancování mezi trojicí postav, z nichž každá má potenciál proměnit se ve vraždícího magora, dělá s přibývající minutáží z Pomocnice vcelku zajímavý thriller, který dlouho nevyloží na stůl všechny karty a dovede celkem sympaticky mást. Jak hrdiny, tak i diváky. A pak příjemně překvapit. Jenže v okamžiku, kdy dojde k zásadnímu zvratu, jakoby tomuhle thrilleru začala trošku docházet šťáva. Od chvíle, kdy Feig a jeho hrdinové ukážou, komu tedy máme držet palce a komu přát, aby se závěrečných titulků ideálně nedožil, už to celé jede jaksi rutině. Věci nepomůže ani fakt, že Feig tu hodně spoléhá na flashbacky a vše podstatné a často i nepodstatné vysvětluje tak, aby to pochopili i diváci, co v kině čučí do mobilu. A z Pomocnice se tak ke konci stává obstojně natočená rutina. To není málo, ale v první půlce několikrát ukázala, že má na víc. 

Naštěstí se pořád může opřít o velmi solidní herecké výkony ústřední trojice. Sydney Sweeney je patřičně sexy a nevypočitatelná, Amanda Seyfried se bez problémů zvládá měnit z domácí puťky na potenciálního magora a Brendan Sklenar se většinu času tváří trošku posmutněle a charismaticky, ale úplně to stačí. Tedy na ten lehký nadprůměr. 

Přehrajte si trailer Jakmile totiž u pomocnice začnete přemýšlet o té hromadě filmů postavených na podobném tématu, zjistíte, že existuje docela dost takových, které ho dovedly vytěžit lépe. Ať už ta přeci jen trochu odvážnější Nebezpečná laskavost, nebo o dva řády lepší Zmizelá, z níž toho Feig vypravěčsky dost okoukal. Celkově jde ale o neurážející žánrovou podívanou, která párkrát dovede příjemně překvapit a v ničem zásadním nezklamává. Pokud máte pocit, že by to mohl být váš šálek kávy, nejspíš i bude.