U podobných filmů člověk dlouho sedí nad prázdným listem papíru a přemýšlí, jak nejlépe čtenářům popsat zbytečnost toho, co právě viděl. Většinou nemám problém s nasekáním několika ostrých fráziček okořeněných ironií, ale The Man je tak neuvěřitelně depresivní komedie, že i starému pardálovi z toho zmrzne úsměv na rtech.

Operujeme tu s provařenými veličinami. Polcajt Derrek je drsnej maník, co vlastní šukadézní auto, super koženou bundu a zářivý úsměv - je to v podstatě taková utlumená verze Shafta, nejsprávnějšího černošskýho poldy na světě, jehož si Jackson zahrál před několika lety. Derrek je právě na cestě za solidní šťárou a vrahem svýho parťáka, jenže se mu pod kola připlete Andy Fiddler - obchodní cestující s dentálními potřebami, chronicky ukecaný maloměšťák a opravdový tlučhuba. Eugene Levy byl do téhle role obsazen zjevně pouze proto, že vypadá jako magor a dokáže ze sebe vysypat deset vět v řadě rychlostí, která šlape na paty Chrisu Tuckerovi. Dalšího důvodu, který by se dal opatrně nazvat talentem, jsem si za celý film nevšiml a tak se potvrdila ona smutná pravda o mistrech vedlejších rolí. Jako patnáctiminutový přívěšek prcičkářské série byl Levy vítaným společníkem, v polohlavní (nezaměňovat s pohlavní) roli mu však rychle dochází dech, jakkoliv se nás střihač snaží přesvědčit o opaku a Sam ho tak nějak z bryndy vytáhnout nemůže, protože i když oplývá brisknými hláškami a super vlasovou úpravu, už je přeci jenom na tyhle věci trochu starej a místy je to bohužel vidět.

Jedna chyba v obsazení by zřejmě snímek nepotopila, jenže už po prvních deseti minutách je vidět, že casting a štáb sestavovala sekretářka o polední přestávce a dost možná si přitom ještě stihla nalakovat nehty. Režírující Les Mayfield už měl dávno přesedlat na telenovely, protože po megahitech jako Blue Streak nebo Flubber by mu nikdo soudný do ruky taktovku nedal. Jeho kameraman a střihač se nás snaží dostat do kómatu a výrazně k tomu přispívá i Luke Goss jako hlavní záporák... už v Bladeovi II mi ten kluk vadil, ale tam alespoň chodil v kabátě ála Leoš Mareš a dával na prdel Wesleymu Snipesovi. Tady pořád jen telefonuje a snaží se sexy šišlat. Ani jedno z toho mu moc nejde.

A tak se nechávám vézt ospalou rychlostí po zrezlých scenáristických kolejích (bože... to se od dob 48 hodin neučí na filmových školách žádné jiné "tutovky"? ;) během kterých stihne Jackson znásilnit jednoho černošského bratra autem, Eugene Levy nám předvede pár prdících gagů a nakonec si ti dva padnou šťastně do náruče. Uff... už před nějakými pěti lety mi tyhle berličky připadaly na hlavu padlé a to jsem byl mladý a filmový svět byl o nějakou tu kapku tolerantnější. Dneska podobný balast vypískají z kina raz dva a přesně to se filmu stalo. Ostatně když natáčíte za pár babek xerox nějaké buddy komedie z 80. let a kanadské Ontario při tom vydáváte za Detroit (nemusím být Američan, abych to poznal), čekají vás jen a jen shnilá rajčata.

Nemrzí mě to kvůli Levymu... ten se musí oprostit od svého jednorozměrného přehrávání. Čím dřív, tím líp. Jackson si ale takhle debilně napsanou postavu nezasloužil. Neříkám, že je to jeho první šlápnutí vedle za poslední dekádu, ale jeho agent by si měl jít pokorně kleknout do kouta. A nebýt scén, ve kterých Sam někoho mlátí telefonním seznamem, asi bych navrhnul ještě přísnější trest. Co tedy vykonat pro zachování vaší stávající duševní rovnováhy? Podívejte se na trailer, ujistěte se, že jsou v něm ty "nejlepší scény z celého filmu" a potom hezky rychle zapomeňte, že tenhle film existuje. V českých videopůjčovnách přistane co nevidět, jistě pod nějakým chytlavým českým názvem. Dobře si zapamatujte vykulenou tvář Eugena Levyho na plakátech. Budiž vám stejným varováním jako tato recenze.