k0C0UR

Nebývá zvykem, abychom během tak krátkého byli hned dvakrát uhranuti hororovými výjevy, které na nás tvůrci v žánru tak sprostě ždímaném chystají. Pod Dead Silence přichází další velké překvapení, které rozcvaká zuby vašich babiček a potěší vaše malé brášky. A i když ze začátku tenhle verdikt neplyne úplně zřejmě a čitelně, se zavřením svého hrdiny do proklamované místnosti rozehrává Håfström velmi dobrou show, v rámci komorního načrtnutí zápletky pozoruhodně působivou. Je to one-man mimický koncert s citelnou psychologizující linkou – jak výrazný to motiv pro Kingovy hrdiny-spisovatele, kteří mají minimálně polovinu knihy na to, aby se prodrali svými duševními pochody. Zachycení téhle atmosféry se u pravověrných horůrků z pera páně spisovatele zatím vyskytovalo jen zběžně, zde je však cítit na sto honů. Håfström skvěle buduje napětí i na pár metrech čtverečních za účasti jedné osoby a jejího vlastního stínu. Jak málo pak stačí k vytvoření finální omáčky – jeden poloprůhledný člověk, kamerový oblet kolem Cusackova vyděšeného obličeje a taková ta divná jistota, že dovnitř to šlo snadno, ale ven se určitě nedostanete – a jestli ano, projdete si mezitím peklem, o kterém se vám ani nesnilo. Dovolí si snad někdo z vás pochybovat? Aby se vám náhodou „omylem“ nezavřely dveře z pokoje… ;)