Rimsy si vzal nekolegiálně dovolenou (další má povolenou až v roce 2023), a tak jsme museli vyřešit, kdo se ujme Detektiva Pikachu místo něho. Nakonec to zůstalo na mně, protože jako jediný z redakce mám alespoň minimální přehled v tom, kdo je v Pokémonech kdo a rozeznám Bulbusaura od Squirtla. Pravděpodobně bych měl být v životě hrdý na jiné věci, ale teď to zkrátka trošku k užitku bylo, a tak první hraný film o těhle potvůrkách zbyl na mě. A upřímně radost z toho moc nemám. 

Nebudu tvrdit, že Pokémon: Detektiv Pikachu je vyloženě špatný film, jen jsem se u něj cítil trošku jako člověk, který jako poslední comicsovku viděl Raimiho Spider-Mana a teď musel jít na Avengers: Endgame. V té hromadě potvor a potvůrek, které běhají okolo hrdinů, jsem se moc neorientoval. Respektive nedovedu asi úplně ocenit to, že prostě existují, vypadají tak, jak vypadat mají a vydávají veselé zvuky. Pokémoni jako takoví jsou roztomilí, ne že ne, ale krom Pikachua a víceméně Psyduck, se kterou běhá jedná z hrdinek, tu prostě akorát jsou. Jo, působí roztomile, tím to ovšem obvykle končí a popravdě jinak se v Detektiv Pikachu není moc čeho chytit. 

Pokémon: Detektiv Pikachu: FOTOGALERIE

Samotný příběh je na jednu stranu tak akorát jednoduchý, aby ho zvládali i mladší fandové Pokémonů. Bohužel je v něm několik flashbacků, blbne se tu s holografickými projekcemi a téměř celý se odehrává ve světě, který má jen kousek do depresivního města z Blade Runnera. Nejsem si úplně jistý, jestli jde o dobrou kombinaci. Celkově jde o jednoduchoučké dobrodružství, které se však vizuálně snaží člověka zahltit hromadou věcí. Ty sice nevypadají špatně, ale mám trochu strach, že pro prcky jich bude fakt moc na to, aby stíhali všechno vstřebat a jako dospělák jsem zase celkem rychle prokouknul, že Detektiv Pikachu se vizuálním blbnutím pokouší překrýt fakt, že dějově jde vlastně o hodně plytkou podívanou s ne moc sympatickými hrdiny. Jednatřicet let stará Falešná hra s králíkem Rogerem ukázala, že jde zkombinovat živé a neživé hrdiny s atraktivním světem a strhujícím příběhem. Tady to naneštěstí občas dost drhne. 

Ovšem nehodlám na Pokémony jen házet špínu. Rob Letterman už v Husí kůži ukázal, že mu celkem jde blbnutí s hromadou digitálních potvor a potvůrek a že akci má docela v ruce. A když na to šlápne, tak se na Detektiva Pikachu kouká docela dobře. Ne vždycky vypadají Pokémoní potvůrky dokonale, ale jen minimálně je kvalita triků tak špatná, že by to rušilo. Navíc se tu evidentně sází víc na kvantitu než na kvalitu a dostaneme toho fakt moc. Takže fandové podle mě zklamaní nebudou. Ve finále už je to sice trošku digibordel, nevolnost z trikové přeplácanosti naštěstí nehrozí. 

No a pak je tu Pikachu. A Pikachu je super. Reynolds si dabování bezpochyby užil a i když samozřejmě žlutý Pokémon není Deadpool, kecá mu to přinejmenším stejnou rychlostí a dokonale v sobě míchá sympatičnost s decentní otravností. Takže podobně jako hlavní lidský hrdina dost často váháte, jestli byste si ho chtěli vzít na rameno a vyrazit s ním za dobrodružstvím, nebo ho hodit pod projíždějící autobus. Na to, aby film vytáhl do nadprůměru, to ale nestačí. 

Přehrajte si trailer Pochopitelně bude strašně moc záležet na tom, jak moc kladný vztah k Pokémonům máte. Pokud jim fandíte, vůbec bych se nedivil, kdybyste z kina odcházeli o dost spokojenější než já, protože Letterman jich na plátně ukáže fakt hodně. Jestliže jsou vám však tak nějak trošku volní, nejspíš se vám všechny ty potvůrky rychle okoukají (a Psyduck možná začnete stejně jako já nenávidět) a zůstane tu akorát veleprůměrný příběh v občas až podivně seriózních kulisách a vážném prostředí. Díky samotnému Reynoldsovi a obstojným trikům se na to dá koukat, ale na to, aby Detektiv Pikachu dovedl strhnout i diváky, kteří se s Pokémony v kině seznámí poprvé, tu je toho zkrátka málo.