„Sichr je sichr“ říkal si asi Adam Sandler, když podepisoval smlouvu na Zohan: Krycí jméno kadeřník. Scénář se mu možná líbil a šance po dlouhé době si zase pořádně zablbnout ho lákala, ale přesto nejspíš tušil, že film o agentovi Mossadu, jenž odjede do New Yorku česat vlasy a sexuálně uspokojovat důchodkyně, bude na jeho klasické fanoušky možná trošku moc. Pohádky na dobrou noc měly být tedy vánoční jistotou, která moc lidí nenaštve, vydělá slušné peníze a rodičům ukáže, že ten Adam Sandler, co v létě vyváděl na plátně psí kusy, je vlastně dobrák od kosti a ideální příklad pro jejich ratolesti. Co na tom, že ten film za moc nestojí.

Nikdo od Pohádek na dobrou noc nic moc nečekal, snad ani hlavouni u Walta Disneyho. Příběh dobráckého opraváře, jenž vypráví svému synovci a neteři pohádky, které se druhý den stávají skutečností, měla být prostě vánoční jednohubka, na niž se za rok zapomene. A nový Sandler tuhle škatulku do puntíku vyplňuje. V příběhu máme sympaťáka s dobrým srdcem, jenž by to chtěl v životě někam dotáhnout, ale moc neví kam, dále je tu jeho nesympatický protivník, hrdinova nová láska a pár vedlejších více či méně vtipných postaviček, jež dějem tak nějak proplouvají jen kvůli tomu, aby na konci vyklidily prostor pro velké ponaučení „buď hodný, nebuď sobec, tvrdě pracuj a splní se ti tvé sny.“ Kdo po upoutávkách čekal něco jiného, buď nebyl za posledních dvanáct let ani jednou v kině, nebo je opravdu velmi naivní.

Pohádky na dobrou noc jsou zkrátka jednoduchá zábava, která se sice tváří jako ideální způsob, jakým by rodina měla strávit odpoledne, ale ve výsledku to bohužel taková sláva není. Režisér Adam Shankman, jenž už stačil téměř zničit akční kariéru Vina Diesela v Ochránci, sice překvapil s muzikálem Hairspray, avšak pokud se v jeho filmech nezpívá a netančí, pak jako režisér nemá moc co nabídnout. Nová Sandlerovka jede podle šablony „vypráví se pohádka – co bylo v pohádce, je i ve skutečnosti – hlavní hrdina dostane životní lekci.“ A pak znova. Už po dvaceti minutách nemá film čím zaujmout a jen se čeká na to, jestli se další pohádková epizoda bude odehrávat ve starověkém Řecku, ve vesmíru, na hradě nebo na divokém západě. Pohádky na dobrou noc postrádají jakékoliv překvapení a i když má film slabých devadesát minut, je poměrně obtížné nezačít se nudit.

Naštěstí je tu Adam Sandler, který zvládá táhnout film do snesitelnosti i v jeho nejslabších okamžicích a scénáristé mu čas od času dopřejí i nějaký ten sympaticky cynický a nedětský vtípek (celá „živá“ pasáž s pidižvíky je na pohádkový film poměrně drsná). Záda mu navíc většinou kryje i sympatická Keri Russell a ze řetězu utržený Russell Brand. Na druhou stranu odporně přehrávající Guy Pearce a bulvy valící a tančící morče jsou ve výsledku silnější a mizerné triky také body k dobru nepřidají.

Pohádky na dobrou noc měly být sázkou na jistotu, ale úplně to nevyšlo. Je tu sice ideální rodinné téma, superhvězda v hlavní roli i solidní rozpočet, avšak celý film působí dojmem, jako by se nikdo ani nesnažil natočit něco lepšího. Výsledek zkrátka vypadá jako něco, co vypadlo ze stroje, jenž z průměrných scénářů na rodinné komedie vyrábí ony průměrné rodinné komedie. Jen se tentokrát někomu nechtělo ten stroj pořádně promazat.

Sandler si tedy po divokém Zohanovi zachránil reputaci komika, na jehož filmy mohou do kina vyrazit všichni, Adam Shankman si připsal další stomilionovou komedii a nejspíš se natrvalo uhnízdil mezi hollywoodskou smetánkou a diváci odcházejí z kina se znuděným výrazem ve tváři. Jednoduše řečeno – za rok u téměř toho samého nashledanou.