Netflix střídá silnější měsíce se slabšími. A pak i s těmi, kdy na největší streamovací platformě není vůbec nic. Což je samozřejmě problém, protože mladá generace se (naštěstí) naučila nečumět jen na nekonečné reprízy Vyprávěj a První republiky a raději vytuhnou chvíli po najetí proslulého eNka.

V těchhle vyprázdněných týdnech, které přicházejí pravidelně po konci zúčtovacího roku, se začnou těšit popularitě nasládlé české akvizice, druhořadé seriály, lobotomické reality-shows i některé z nekonečné hromady dokumentů. A právě mezi nimi se nejvýrazněji čerstvě prosadil Podvodník z Tinderu.

Na rozdíl od ostatních titulů totiž zvládl zpracovat nejen šťavnaté téma - téma potenciálně bulvární, ve kterém jde, ehm, o prachy a prcání - ale i se solidní kvalitou. Netflixovské dokumenty obvykle neoslňují sinou autorskou vizí a tučným řemeslem, víc se v nich verbálně popisuje, než že by se vyprávělo obrazem a filmovou řečí, Podvodník z Tinderu má ale formu více než adekvátní. Jindy toporné hrané ilustráky, reálné záběry z terénu, rozhýbané statusy i fotky ze sociálních sítí a skutečné záznamy dokáže provázat ve velmi chytlavou koláž, která ukazuje příběh jednoho šunta na milostném poli.

Někdy se říká, že technologický pokrok zesiluje to špatné v lidech, tuplem to ale platí o sociálních sítích. Je tedy logické, že když už tu vždycky byli sňatkoví podvodníci a zmrdečci, co lákali z láskychtivých dívek peníze, v éře virtuálních seznamek a při možnosti seznámit se na jeden swipe budou mít hody ještě větší. Archetypální „Franta Jetel, známý svůdce žen“ má tentokrát kukuč izraelského módemana se soukromým tryskáčem, rodinnou firmou obchodující s diamanty a ochotou zaletět si kvůli prvnímu rande přes půlku Evropy.

Nezaujatému pozorovateli samozřejmě může připadat jeho byznysová tinder-identita komická, protože kombinace totálního luxusu s instantním zamilováváním se hrozí jenom v pohádkách. Ale právě ty stále frčí a nejen skrz Padesát odstínů šedi, Krásku a zvíře a různé polské netflixovské (!) megahity o souložení na luxusních jachtách zesilují touhu vymanit se z všední reality a bláhově se zamilovat do bílého koně… pardon, do prince na bílém koni.

Sítě jsou samozřejmě plné odsudků a ironických frků, že Podvodník z Tinderu je o napálených zlatokopkách a dámách sponzorského typu, které si „za to můžou samy“, že jim touha po „a žili šťastně až navěky s izraelským princem“ zaslepila úsudek tak moc, až se to obrátilo proti jejich peněženkám. Ale tohle kádrování přenechám jiným. Je to prostě – bohužel – univerzální pnutí a ač se sám pohybuji v bublině vesměs vzdělaných lidí, znám spoustu příběhů osob nejrůznějších pohlaví, kteří prostě naletěli a solili. Novému milenci, cool kámošovi i krásný holce v nesnázích. Přestat bažit a toužit, nevypínat racio, holt nedokáže každý – rozhodně ne dokud se poprvé nespálí.

Pravdou nicméně je, že jestli něco Podvodníka z Tinderu kvalitativně sráží, je to právě rezignace na ohledávání těchhle niterných motivací obětí. Reflexe toho, kde se v lidech bere tak urputná fascinace luxusním lifestylem, co znamená neustálé snění o exotických dovolenkách a proč tak slepě věřit v naplnění těch nejbanálnějších klišé o lásce, zrovna na appce, kde se lidi třídí napravo a nalevo jak dobytek. Všechno z toho by mohlo film jen prohloubit. A nepochybně i přinést hutnější emoce, existenciální přesah a snad i intelektuální stimul.

Takové ambice ale Podvodník z Tinderu nemá, těžko mu to ale vyčítat, když jako dokumentární thriller (zčásti se odehrávající i v Praze) funguje bez větších námitek. Umně dávkuje informace, šikovně pracuje s vyprávěcím rytmem, i s paralelním propojováním různých výpovědí s důkazním materiálem. A  umí nejen bavit, ale i zneklidňovat kontrasty a fascinovat urputností a nesoudností svého protagonisty. Ten se místy chová jako srandovní Simon z Pravdivých lží, a přesto mu vše díky jeho houževnatosti skvostně prochází.

Film tak šlape od první vzpomínky až do bezmála šokujícího rozuzlení, které člověku připomene, že svět je v prdeli nejen kvůli tomu, že v reklamě na matrace vystupuje Kajínek a Putin hrozí válkou v sebeobraně. Svět se zbláznil… a jenom láska má prý sílu ho spasit. Co si ale budeme nalhávat, o dost pravděpodobněji vás tvrdě ojebe, a nejspíš navíc mimo palubu soukromého tryskáče.