Jméno Ondřeje Hudečka znají filmoví fandové už vcelku dlouho, i když s celovečerním hraným filmem debutuje až letos. V roce 2015 vyhrál Českého lva a Zvláštní cenu poroty v Sundance se svým kraťasem Furiant, o tři roky později natočil dokument Pásky z Nagana, u kterého si mohli dovolit pobrečet i ti největší tvrďáci, protože připomněl slavné české olympijské vítězství. Momentálně má na CSFD 95%. Jeho Pobertu jsme tedy vyhlíželi s velkým očekáváním a já můžu hned na začátku s upřímným potěšením napsat, že nezklamal. A taky překvapil. 

Poberta se odehrává během covidu, kdy se do rodné Strážnice na jihu Moravy vrací Luboš řečený Lupyn. Odseděl si pár let ve vězení po nepovedené vloupačce, když ho napráskali kamarádi, doma na něj čeká milující maminka a sousedi, kteří ho vidí jako kriminálníka a nechtějí s ním mít nic společného, a taky lidé, jimž dluží peníze. A pandemie, během níž prakticky nemá šanci odrazit se ode dna. A tak začne znovu krást, tentokrát ho k tomu ale vedou jiné pohnutky než touha po bohatství. Místní podnikatelé mu totiž rádi zaplatí, když vyrabuje jejich sklady a oni dostanou peníze od pojišťovny a nějak ten covid přežijí. Z Luboše se tak stává v očích mnohých hrdina. Jenže policie nikdy nespí, zvlášť, když místní strážce zákona začal randit s jeho maminkou, lokální gangster není rád, že má v rajónu škodnou, a to poplácávání po ramenou od „okradených“ spoluobčanů taky nemusí trvat věčně. Začít sekat latinu bude možná mnohem těžší, než si Lupyn myslel. 

Pobertu předchází pověst slováckého westernu. Máme tu malé městečko, kde šéfuje podnikatel s mafiánskými sklony, jemuž jde na ruku zkorumpovaná policie, spoustu lidí zahnaných okolnostmi do nepříjemné situace (a mluvících s výrazným dialektem) a hrdinu, který se pro ně může stát Robinem Hoodem. A je jen otázka času, než se to všechno nějak nepěkně semele. Jenže už po chvíli se ukáže, že Pobertovi bude nakonec tahle žánrová škatulka malá. Jako ostatně všechny škatulky. 

Hudeček totiž svůj celovečerní hraný debut postavil na hraní si s žánry a pokud do kina vyrazíte na jihomoravské Dannyho parťáky, čeká vás pár překvapení. Naštěstí příjemných. Lupynův příběh nepostrádá humor a výtečně pracuje se slováckými reáliemi i se samotným covidem, mnohem víc však řeší lidi. A poměrně bez kompromisů. I když jde o zábavnou podívanou, v níž humor nechybí, nikdy se Poberta nestane čistou komedií, spíš se u něj člověk usmívá. Kvůli hrdinům, jejich boji s nástrahami osudu a s jejich vlastní minulostí. Hudeček se ale zároveň nebojí zabrousit do dramatičtějších rovin. Hodně řeší českou vychcanost, připosranost a maloměstské pokrytectví. Samotný Lupyn se tu nakonec jako jeden z mála pokouší jednat alespoň trochu morálně. Nebylo by ovšem úplně fér ukazovat na ostatní a vykřikovat, že jde o šmejdy. Často to jsou prostě jen vyčůránci, kteří se jen bojí a nechají se zlomit. Ať už okolnostmi, pudem sebezáchovy, nebo někým silnějším. 

Hudeček jako režisér pak tenhle mix zlodějské komedie a sociálního dramatu režíruje naprosto jistou rukou. Dovede dát prostor hrdinům a postavám, udělat z nich komplexní charaktery a dát většině z nich uvěřitelnou nejednoznačnost. Do té míry, že i těch opravdových šmejdů je člověku nakonec spíš líto, než že by je nenáviděl. Formálně pak Pobertovi prakticky není co vytknout. Vypadá výtečně a když už má dojít na nějakou frajeřinu, jako třeba na honičku nočním polem nebo efektní vloupačku, dovede strhnout výrazně víc, než by bych u „akční scény v českém filmu“ očekával. Navíc se může opřít o výtečné herce, Matyáš Řezníček září v poloze hrdiny i zoufalce a záporáci tu možná působí poněkud maloměstsky, ale když dojde na tvrdé, sranda s nimi není. 

Spíš než k Dannyho parťákům má nakonec Poberta mnohem blíž k Soderberghovým Loganovým parťákům. Ti také byli o zlodějích a loupení, ale mnohem víc o hrdinech, kteří nejsou úplná esa a život je prostě dohnal k tomu, že u toho skončili. Maloměstská atmosféra s výraznými postavami a často dost nečekanými řešeními některých situací zase připomene Tři billboardy kousek za Ebbingem, i když Hudeček to tu z pochopitelných důvodů nehrotí až tak moc jako McDonagh. 

První dojmy z Poberty si můžete přečíst tady 

Přehrajte si trailer Podobně jako tahle oscarová pecka dovede Poberta výtečně pracovat s atmosférou zapadákova, kde ví každý o všem všechno, a s hrdiny balancujícími na hraně mezi dobrem, zlem a lehkou absurditou. Zároveň jde však pořád o skrz naskrz českou podívanou řešící česká témata, české charakterové neduhy i české naděje, sny i životní zaškobrtnutí. Ovšem způsobem, který bych se nebál nazvat světovým. Zamrzí snad jen malino uspěchaný konec, ale rozhodně by byla škoda, kdybyste si to nechali v kinech utéct.