Léto je v plném proudu, lesy jsou plné borůvek a malin (plus nějaká ta klíšťata), rybníky se pomalu plní sinicemi a všude vládne typická česká pohoda. Nicméně kdo letos vsadil na tuzemskou dovolenou, měl by si raději přibalit i pláštěnku nebo deštník, neboť meteorologové tu a tam předpovídají nějaké ty bouřky. Ideální čas porozhlédnout se po příjemné letní komedii na deštivý večer, co říkáte? Po takové té nenáročné oddychovce z důvěrně známého prostředí, kde všechno dobře dopadne a nikdo nemá problém s tím, že je to celé velmi málo uvěřitelné a nedává to vlastně moc smysl. Protože v podobných komediích jde hlavně o to, odnést si z kina příjemný pocit, že léto je stejně ta nejlepší část roku. A přesně to nabízí nová komedie režiséra Dana Pánka se všeříkajícím názvem Po večerce.

Předpokládám, že každý z vás někdy strávil část letních prázdnin na nějakém tom táboře, ať už šlo o pionýrský (pokud je mezi vámi někdo staršího data narození), skautský, turistický, vodácký, jezdecký nebo jakýkoli jiný. Ostatně letní prázdniny jsou dlouhé a co mají bezradní rodiče dělat, když musí chodit do práce a nemají čas se dětem dva měsíce v kuse věnovat. Tábor je tak ideální volbou, která se pro většinu českých dětí stala každoroční realitou. Nicméně i kdybyste patřili do té skupiny šťastlivců, kteří se mohli dva měsíce válet u babičky na chalupě, tábory jsou něco, co je všem důvěrně známé. Stanové městečko plné nejrůznějších her, soutěží, výletů, koupání, průjmů, úpalů a nočních bojovek. A taky prvních lásek a náhlých romantických vzplanutí.

Přesně to potkalo i Kráťu a Anežku, dva teenagery, pro které byla první pusa v lese za táborem po večerce tím nejkouzelnějším okamžikem jejich náctiletých životů. Jenže pokud čekáte, že Po večerce bude vyprávět příběh jejich první velké lásky, budete hned po úvodním flashbacku vyvedeni z omylu. Děj se totiž přesune o mnoho let dopředu, kdy se Kráťa (sympatický Vladimír Polívka) coby vyhořelý HR manažer ze zlého a nelidského korporátu musí namísto svého nemocného otce (obligátní Ondřej Pavelka) postarat o jeden letní tábor jako jeho hlavní vedoucí. Takže namísto prvních lásek a dětského prázdninového dovádění dostáváme příběh o trampotách jednoho oddílového vedoucího. A jsou to trampoty nejrůznějšího ražení – od věčných střetů s ostatními vedoucími v čele s namachrovaným Cyrilem (příjemně nepříjemný Václav Neužil) a ambiciózní zástupkyní vedoucího (Hana Vagnerová v pohorkách!) přes konflikty s rodiči (podnikatelský šíbr Stanislav Majer) až po kontrolu z hygieny, ze které se vyklube Kráťova první láska Anežka (Eva Podzimková). Ale nebojte, na lásku se taky dostane!

Dan Pánek se během několika málo let zařadil mezi tvůrce, kteří si dobře uvědomují, jak divákům servírovat filmové příběhy. Potřebuje k tomu dobře fungující tým, nějaké to srdíčko a přesně dávkované množství nostalgie. Ostatně jde o recept, který se osvědčil jak u Dětí Nagana (2023), tak v loňských Neporazitelných. A ačkoli se v obou případech jednalo o sportovní tematiku, kterou Po večerce postrádá, libreto zůstalo stejné. Příběh o outsiderech, kteří musí ukázat světu, že za něco stojí. A Dan Pánek to umí podat velmi zkušeně. Ve svém novém filmu vrhá do hry všechny myslitelné karty spojené s letními tábory, kde jeden trumf stíhá druhý. Trable s vedením tábora, soutěžení v celotáborové hře, hledání klučinů ztracených při noční bojovce, boj za záchranu tábora, všechno tady je na svém místě. Koho by to při vzpomínce na vlastní prázdninové pobyty v týpíčkách nechytlo za srdíčko?

Což o to, prázdninové nostalgie tu najdete skutečně hodně a samotný příběh o tom, jak vyhořelý manažer najde sám sebe v práci s mládeží, může (v rámci žánru letních komedií!) působit dostatečně nosně, nicméně provedení je až příliš mdlé na to, abyste se během projekce nezačali lehce ošívat. Do popředí totiž časem vystoupí značná epizodičnost děje, jehož soudržnost víc než na scénáři nebo osudech postav závisí na vaší touze zavzpomínat na staré dobré tábornické časy. Což je pro formát celovečerního filmu prostě málo. Pobaví fórky humpoláckého kuchaře (neodolatelný Jaroslav Plesl), empatičtější diváci zjihnou ze znovunalezené lásky Kráti a Anežky, nicméně bdělému divákovi neunikne fakt, že mnohé epizody jsou ve filmu naprosto samoúčelné, nikam nevedou a ničemu neslouží. Snad kromě evokace zmiňované nostalgie. Překvapí i fakt, že některé roviny příběhu nechal Pánek úmyslně vážně míněné, ačkoli už na papíře musel coby autor scénáře vidět, že jako drama nebudou fungovat. A taky nefungují. Není to vyložené negativum, protože se pohybujeme ve světě pohodových letních příběhů, ale řadí se to k těm méně funkčním pasážím.

Přehrajte si trailer Naštěstí se Pánek může spolehnout na povedený casting, který funguje jako pečlivě sestavená fotbalová jedenáctka. Kapitána Vladimíra Polívku v jeho nelehkém úkolu podporuje maminka v podání Dany Batulkové, díky svému odhodlání a zápalu dostane na svou stranu nejen zástupkyni Hanu Vagnerovou, ale nakonec i nepřátelského Václava Neužila, získá si respekt odrostlejších klackovitých frekventantů, jako je Max Dolanský, a nakonec překazí zlovolné plány zlého developera v podání Stanislava Majera, kterému navíc přebere životní lásku s tváří Evy Podzimkové. O titul se s tímhle mančaftem sice hrát nedá, ale na záchranu to bohatě stačí. Jenom se nemohu ubránit dojmu, že po Neporazitelných jsem od Dana Pánka čekal trochu víc. Tak snad příště.