No, tak co s tím? Pátá vlna měl být další pokus navázat na Hunger Games a tvůrci doufali, že jejich film skončí minimálně tak dobře jako Sága Divergence. Nedopadlo to. Nejen proto, že adaptace podobných knížek se stačily dost rychle okoukat, ale především kvůli tomu, že je to volovina. 

Pátá vlna: FOTOGALERIE

A přitom to začíná celkem zajímavě. Země je zase jednou v hajzlu, protože přiletěli mimozemšťané a zlikvidovali celou naši civilizaci. Nejdřív vypnuli proud, pak zatopili všechny pobřežní oblasti, vypustí mezi lidi vraždící virus a vůbec nám provedli pár nepěkných piškuntálií. Moc přeživších nezůstalo a ti, co ano, se změnili. Ze středoškolačky Cassie se musela stát drsňačka, která chodí po opuštěném světě, nevěří nikomu, protože mimozemšťané se maskují jako lidé, tahá s sebou pušku a plyšového medvěda a snaží se najít ztraceného bráchu. Režisér J Blakeson zpočátku celkem zvládá bezútěšnou atmosféru světa, který padl na držku, ale vydrží mu to asi deset minut. A pak to jde do háje.

Následují buď záběry destrukce vypadající jako z patnáct let starého seriálu a je na nich vidět, že rozpočet nebyl největší, nebo dojde na příběh. A ten tam to dopadlo ještě hůř, protože Pátá vlna si bere to nejsrandovnější ze Stmívání (miluju ho, ale můžu věřit, že mě nezabije?) i Hunger Games (je mi šestnáct, moc mi to nepálí a jdu zachránit svět). Až na Chloë Grace Moretz nestojí herecké výkony za zmínku a ani ten Liev Schreiber se moc nesnaží. Jako ostatně evidentně většina lidí, co se kolem Páté vlny motali. 

Podfinancovaná sci-fi plná předvídatelných zvratů a otravujících flashbacků totiž nenabízí absolutně nic, čím by se lišila od konkurence a to, co se od zajetějších značek pokouší kopírovat, kopíruje dost neobratně. Nehodlám řešit, jestli za to můžou filmaři, nebo rozpočet, na druhou stranu vzhledem k tomu, že první Labyrint stál to samé a přitom v něm byly zajímavé postavy i napínavá atmosféra, je to asi jasné. Pátá vlna je zbytečný film ve všech směrech a krom fanoušků knížky, kteří na to asi stejně půjdou, by se mu měl vyhnout každý, kdo se nechce spokojit s podprůměrem, z něhož doslova teče nezájem všech zúčastněných na plátně i za kamerou.