Ještě nejsme ani v půlce roku a je nutno s potěšením konstatovat, že hororové pšence se letos abnormálně daří a ještě nás toho hodně čeká. Nemáme tu zatím film výtlaku loňských Hříšníků, ale mnohá lákadla na debuty, jednorázovky ostřílených matadorů a pokračování frančíz už stihly vytasit drápky. André Øvredal se žánru pohybuje dlouhodobě s různorodými výsledky: někdy potěší (Lovec trolů, Tajemství smrti slečny Neznámé), jindy vás musí průběžně probouzet ze spánku (Torden) a nebo nabudí... a zklame (The Last Voyage of the Demeter). Přitom o něm vlastně nemůžete říct, že je to břídil. Obrázky a atmosféru umí, ale ve vyprávění má občas rezervy. Pasažéra bych si hodně přál v první skupině filmů - úvodní scéna a výjevy z finále traileru vnadí na něco, co by se mohlo zamlouvat mnoha fanouškům, ale podezřelé ticho na sítích i nejznámějších agregátorech jen týden před premiérou je poněkud zneklidňující. Směs jakési časové smyčky a monster hororu s mysticko-náboženskými výjevy je každopádně nevšední a zaháčkovat umí.