Když jsem chodil na základu, visela nám ve třídě fotografie soudruha Gustava Husáka – prezidenta ČSSR a generálního tajemníka ÚV KSČ. Na nástěnce se skvěl nápis „Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak“ a když bylo výročí VŘSR, kreslili jsme o výtvarce Auroru. O hodinách ruštiny jsme si dopisovali s pionýry ze SSSR a zpívali písně o partyzánech. Během branných cvičení jsme vytáhli ze sklepa staré nefunkční plynové masky a v igelitových pláštěnkách jsme nacvičovali chování socialistické mládeže při jaderném výbuchu (nohama k epicentru!). A jelikož jsme byli moderní škola, měli jsme k dispozici televizor, kde nám výjimečně pustili nějaký ten výchovný pořad. Třeba pohřeb Leonida Brežněva. A proč o tom vůbec píšu? Protože pokud si myslíte, že tupá politická propaganda je věcí dob dávno minulých, pan Nikdo vás vyvede z omylu.

Pan Nikdo má jméno i poměrně sympatickou tvář. Je to mladý muž z Karabaše, malého města na Jižním Urale. Jeho jméno ale není důležité. Není to politik, ani disident. Nejedná se o významnou mediální osobnost, influencera, youtubera nebo bojovníka proti Putinovu režimu. Je to obyčejný středoškolský učitel, jehož náplní práce bylo natáčet nejrůznější kulturní a společenské akce pořádané školou. Taková ta videa, co se tradičně objevují v digitálních ročenkách a která nostalgicky zachycují jedinečné okamžiky ze života mladých lidí na hranici dospělosti. Školní divadelní a jiná vystoupení, poslední zvonění, výlety. Vše, na co budete s odstupem doby rádi vzpomínat.

Jenže to se změnilo dne 24. února 2022. Ruský diktátor Vladimír Putin ten den rozpoutal nejstrašlivější ozbrojený konflikt na území Evropy od konce 2. světové války. A současně s tím se rozhodl přepnout celou ruskou společnost do podoby válečné mašinerie, které musí být podřízeno úplně vše. Včetně výchovy mládeže. A proč právě mládeže? Protože jak už svého času prohlásil otec obludné propagandy Joseph Goebbels, ani ta nejskvělejší propagandistická technika nepřinese úspěch, pokud nebude neustále a s neutuchající pozorností pamatováno na jeden základní princip. Musí se omezit na několik bodů a opakovat je znovu a znovu. Zde, jako tak často na tomto světě, je vytrvalost prvním a nejdůležitějším předpokladem úspěchu.

Pan Nikdo se nástupu nacionální propagandy ospravedlňující „speciální vojenskou operaci“ ve školních hodinách věnuje jako každodennímu fenoménu. Forma i způsob zachycení postupného bujení cílené nenávisti k nepříteli a lásky k „otci vlasti“ odpovídá jeho každodenní činnosti. Jde o sled záběrů pořízených před i po vypuknutí války s tím, že jen občas do záběru zasáhne cíleným rozhovorem – od vlastní matky přes učitele až po jednotlivé žáky. Občas popichuje, lehce provokuje, nebo se naopak tváří velmi zaujatě, aby z lidí dostal jejich reakce, ale většinou jenom nestranně přihlíží. A jeho záběry jsou samy o sobě neuvěřitelným studijním pramenem nejen pro každého behaviorálního psychologa, ale i pro obyčejného diváka. Máte totiž možnost podívat se, jak na dění kolem sebe reagují obyčejní lidé.

Pan Nikdo přitom celou dobu dává jednoznačně najevo, že není žádným hrdinou, ani tváří protiválečného disentu. Jediné, co dokáže, je natáčet veškeré to šílenství, do něhož se mikroskopický svět v Karabaši ponořil bez naděje na lepší zítřky. Z jeho svědectví vás bude mrazit. A uvědomíte si, že historie se znovu opakuje. Pořád dokola. Jako kdyby se lidstvo nedokázalo poučit. Podobně jako byla socialistická mládež za studené války vychovávána ke slepé nenávisti k imperiálnímu západu, rozhodl se Putin přetavit soudobou ruskou mládež v dokonale namazaný stroj na výrobu branců. Takových těch ke všemu odhodlaných mládenců, co se s písní na rtech a ruskou vlajkou nad hlavou vrhají vstříc bodákům západních mocností hrozícím uchvátit Rusku to nejdražší – totiž právo na světovládu.

Přehrajte si trailer Takový je alespoň mediální obraz, jaký se podle pana Nikoho snaží Putinova propaganda vnutit ruské mládeži. Obraz Ruska jako světového lídra, jehož jednou hodnotou je vůdčí síla samotného Putina. Tam, kde za minulého režimu nastupovala ideologie jako opodstatnění politického systému, tady nastupuje pouze Putinův kult osobnosti. Pokud nevěříte, stačí udělat to nejmenší. Zajděte si do kina a nechte pana Nikoho, aby vás prostřednictvím autentických nahrávek seznámil s tím, jak se Putinova propaganda zrůdným způsobem propsala do školních osnov. Jsem přesvědčený, že těch střídmých 94 minut nebudete litovat. Občas sice společně s autorem narazíte na limity celkového konceptu, kdy je obsah omezený formou, ale to nijak zásadně nesnižuje výsledný dojem. Pavel Talankin - jak se pan Nikdo jmenuje - natočil maximálně autentický dokument o věcech, které by se dít neměly. Nikdy. A rozhodně ne dětem.