„Ahoj, já jsem Will Smith a Oscara už mám, ale chtěl bych druhého.“
„Ahoj, já jsem Antoine Fuqua, Willův kámoš a Oscara nemám. Ale natočil jsem před jednadvaceti lety Training Day, které Oscara vyhrálo, takže se občas tvářím, že bych toho Oscara měl taky dostat. Tak proč ne, teď Wille?“
„Správná otázka, Antoine. Ale víš, že pro to musíš udělat něco víc než točit průměrná akční béčka a kamarádit se s Denzelem, že?“
„To vím moc dobře, Wille. Jenže tentokrát tomu jdu naproti a jsem rád, že mi s tím pomáháš. Co tu tedy pro Akademii máme?“
„Není toho málo, je tu všechno, co se Akademii líbí. Nebo my si alespoň myslíme, že se jí to líbí. Je tu velký příběh podle skutečné události a navíc z dob otrokářství. 12 let v řetězech Oscara vyhrálo, tak proč ne my?“
„Přesně tak Wille. To ale není všechno, že ne?“
„Vůbec ne, Antoine. Kvůli roli jsem se naučil mluvit tak, že si budete myslet, že jsem idiot. To má Akademie taky ráda, takže herecky bychom to měli mít pošéfované. Jenže Oscara chceš i ty. Já už jednoho mám, jak jsem říkal.“
„Ano Wille, to už jsi říkal. Já jako režisér tedy zkusím akademiky oslovit tím, že film natočím bez barev a každý, kdo se na něj bude dívat na Apple TV+, bude první hodinu nastavovat obraz, protože si bude myslet, že se mu rozbila televize. A to je umění, že Wille?“
„Ano, Antoine. A taky tam budu zápasit s krokodýlem, bojovat ve válce a dorazí i Jan Žižka. Jestli tohle nevyjde, tak dám zas někomu přes držku!“