Celovečerní debut Theodora Kuhna už v traileru láká na politicko-rodinné drama evropského formátu. I díky tomu získal hlavní cenu na nedávném Febiofestu a kampaň v sousedním Slovensku je bez přehánění masivní. Daří se však filmu těmto nárokům dostát a podat tragický příběh zbytečné vraždy mladého muže s dostatečně silným vyzněním?

V centru dění je otec ve velmi procítěném podání Romana Luknára. Jedná se o poctivého řemeslníka, muže z lidu, který pro ostřejší výraz nejde daleko. Hádka se synem, která předchází jeho nešťastné vraždě, je však těžkým soustem i pro něj. Částečně cítí vinu, částečně je znechucen neschopností (či neochotou) příslušných úřadů s případem pohnout, a tak se uchyluje k některým impulzivním krokům, jež mohou zbytku jeho rodiny dost zavařit. Jeho chování je však lidsky pochopitelné a jako rodinné drama dokáže film diváka zasáhnout.

Stylově natočený úvod člověka rychle vrhne do děje a okamžitě je mu jasné, co se v rodině děje – částečně i díky určité šablonovitosti postav, která však není na škodu. Postupem času se zpomalí a právě v kombinaci rodinných motivů s procedurálním vyobrazením vyšetřování případu vidím nemalý problém: komplikovaný děj často přeskakuje mezi politickou a rodinnou linkou, čímž dochází k rozmělňování dopadu obou dvou. Tradiční témata absurdity byrokracie, institucionální neschopnosti a korupce jsou prokládány vzpomínáním na syna a zpytováním svědomí, což nakonec nefunguje tak silně, jak tvůrci asi doufali.

Nemluvě o občasných nelogičnostech, které dění sice emocionálně šponují, avšak v kontextu příběhu nedávají valný smysl. Příběh částečně vychází ze skutečného případu, který se stal v roce 2005. V této době je zasazen i film, takže se jedná o zjevný odkaz na fungování post-mečiarovského Slovenska. Optimismus, že tyto časy mají východní bratři už za sebou, však vzhledem k vraždě Jána Kuciaka na místě není. O to smysluplnější a důležitější je si podobné události občas připomínat; a to klidně i takto fiktizovanou formou.

Technická stránka se vyhýbá výrazným exhibicím a v souladu s tématem se drží vizuální ošuntělosti do takové míry, že místy evokuje dojem důkladnějšího televizního filmu. Kombinace zaměnitelného řemesla a určitých příběhových skoků pak vede k tomu, že má film subjektivně mnohem víc než uměřených 89 minut. Ačkoli to tak možná nevypadá, veškerá zmíněná kritika je v zásadě dílčí a výsledný dojem je jednoznačně pozitivní. Máme tu poctivou detektivku s vícero rovinami, dobrými herci v hlavních úlohách a několika skutečně silnými momenty. A to vůbec není málo.