Už z ukázky bylo jasné, že tohle se nebude recenzovat lehce. Stejně jako původní blog tajemného ostravského patriota, píšícího o specifikách slezského regionu, ani film rozhodně není pro každého a v názoru na něm se budou lidi těžko shodovat. Od první minuty, kdy začne hrát jedna z méně otravných písniček od Kryštofa, víte, že se bude jednat o tak trochu jiný snímek. Rovnou si můžete hodit mincí, jestli se vám bude líbit.

Tohle těžko uchopitelné téma si jako námět svého prvního celovečerního filmu vybral David Kočár. O scénář se postaral Vladislav Kučík, který se poslední dvě dekády věnoval hlavně spisovatelské kariéře a kvůli práci na tomhle filmu byl v kontaktu i s autorem onoho blogu. Vytyčený cíl se od začátku jevil skoro jako nemožný – zpřístupnit specifický humor pro publikum celé republiky, a to bez přehnaného zesměšňování tak rázovitého kraje, jakým severní Morava bezesporu je. Na scénky z blogu tak byl naroubován rámcový příběh, který jednotlivé epizodky spojuje.

Ten se motá kolem Jarka Ostravskiho v trefném podání Igora Chmely. Jarek fárá společně s kamarády horníky a žije si svůj slivovicí ovoněný život dolních deseti milionů. To se změní, když po nehodě, kterou sám způsobil, zachrání spoustu horníků ze zavaleného dolu. Dostává se do kanclu a jeho styl života se samozřejmě dost mění. Do toho nějaká ta láska, nějaké to rodinné mrzení, ožralí kamarádi, zlý kapitalista v čele dolů a tak dále. Na nějaký vypointovaný příběh se tu moc nehraje, stejně jako na dramaturgicky vypiplanou konzistenci jednotlivých scén. Jenže v důsledku to tolik nevadí.

Prim totiž hraje humor, který nepochybně nesedne každému, a pokud teď napíšu, že mi film přišel zábavný, určitě v očích řady čtenářů ztratím i poslední zbytky dobrého vkusu. Ale nedá se nic dělat, je to tak. Ostravak dokáže být vtipný, třebaže zjevně buranským způsobem. Na rozdíl od troškovin si však na nic jiného ani nehraje a svou přízemnost dává hrdě na odiv. Tenhle přístup pak podtrhují i jednoduché animace, stručně rekapitulující Jarkovo dospívání, které jsou jako jediné vyprávěné přímo v hantecu.

Film je ve výsledku podobně kontroverzní jako jeho předloha - nepouští se do zdrcující sociální kritiky, v chudobě a prostých životech severomoravského dělnictva naopak nachází zalíbení a s lidovým humorem je komentuje. Pakliže jste takovému přístupu otevření, může vás Ostravak zaujmout víc, než byste na první pohled čekali.