Producentů má tenhle film celý zástup, ale Vaughnovo jméno zaujme, protože jeho želízka se objevují i v obsazení. Slavného-neslavného britského skokana na lyžích hraje Taron Egerton, jeho zprvu neochotného kouče Hugh Jackman. A hlavně má Orel Eddie přesně takovou tu nenucenou flow, kterou byste od Vaughna očekávali, ačkoliv tentokrát nestojí za kamerou a snímek jenom vede zkušenou producentskou rukou.

Orel Eddie: FOTOGALERIE

Možná až trochu moc zkušenou, protože po stránce děje toho Eddie moc nenabídne, bez ohledu na to, jak moc dobře životní příběh skutečného postrachu skokanských můstků znáte. Nenechte se ale zmýlit tím, že by vám trailer všechno vyzvonil. Tohle není tradiční životopis, ačkoliv se tak rozhodně tváří, je to plnohodnotná komedie a to přirovnání ke Kokosům na sněhu opravdu sedí. A u tohohle žánru vůbec nevadí, že dokážete deset minut předem odhadnout, co se stane, počítají se především gagy a celková sehranost štábu. A v tomhle směru snímek exceluje.

Vraťme se ale obloukem k ději. Eddie je typický britský chlapec, kterému sudičky příliš vrozeného talentu nenadělily. Od dětství navzdory fyzickým handicapům zkouší všechny možné sporty, přesedlá z letních na zimní, dokonce se málem dostane do olympijského týmu sjezdařů, ale pak se na něj usměje šťastná hvězda (archivní televizní dokument) a dojde mu, že Velká Británie neměla skokana na lyžích víc než půl století. A tak vlastně stačí opravdu málo, aby se jednooký mezi slepými dostal na olympiádu.

Tohle je ten jarní napružovák po sezóně oscarových filmů.Musím se přiznat k tomu, že miluju hudbu osmdesátých let, alpské vrcholky a v dětství jsem televizní přenosy ze skoků na lyžích sledoval skoro s posvátnou úctou. Ještě pamatuju, jak skákal Weissflog a Ahonen byl teprve zelenáč. Eddieho jsem měl v hlavě jako klauna disciplíny, tak si ho ostatně pamatovala většina civilizovaného světa. Nebudu vám tu vysvětlovat, jak se to v Calgary v roce 1988 celé semlelo. Děj je ovšem to poslední, na co byste měli být natěšení. Tenhle příběh chtěla adaptovat před deseti lety BBC s Rupertem Grintem v hlavní roli. Při vší úctě k Weasleymu jsem rád, že to nevyšlo, a Eddie se nakonec dočkal plnohodnotného celovečeráku v hvězdnější zbroji.

Egerton s brýlemi o tloušťce zavařovaček se totiž do role skvěle hodí. Má ten grázlovský kukuč ze začátku Kingsmana, který je tak příhodný pro britské klučiny z průmyslových čtvrtí, ale zároveň přesvědčivě (s pár kily navíc) hraje onoho mírně neohrabaného, ale neuvěřitelně zarputilého simpletona, který kráčí na svůj první skokanský můstek bez jakékoliv asistence a se sjezdovými lyžemi. Je jen zázrak, že všechny svoje karamboly v reálu i ve filmu ustál, skoro začnete pochybovat, kdo je v tomhle filmu Wolverine, protože Eddieho regenerační schopnosti jsou snad jeho jediným talentem.

A když už jsme nakousli Jackmana, tomu ona trenérská role vyloženě sedí. Podobnou postavu sice hrál už v Ocelové pěsti, ale tady je věčně chlastající padlý šampión asi nejblíž mladému Clintu Eastwoodovi. A v téhle póze se samozřejmě na Hugha kouká hodně příjemně. Nejdřív kouká, jak si ten blázen z Británie láme kosti, pak se mu ho zželí... a zbytek je historie. Naštěstí je tady i celá řada vděčných vedlejších postaviček, včetně naprosto famózního kyselého ksichta Tima McInnernyho, který se usilovně, ale nakonec přece jen marně snaží Eddiemu zabránit v tom, aby Její Veličenstvo na olympiádě znemožnil.

Přehrajte si trailer Eddie the Eagle v ukázkách tělem neklame. Je to přesně ta lehká komedie se srdcem na dlani, kterou slibují trailery. A v závěru navíc ultimátní ždímačka emocí, znáte to, rodiče se u televize dojímají, jestli to ten jejich syn "dá", Jackman se bojí konfrontace se svým bývalým trenénem, chladnokrevní Norové nakonec začnou Eddiemu fandit. Gejzír kapesníčkových emocí ne a ne skončit, ale zastaví se těsně před postranní čárou parodie. Pro někoho už to bude příliš, ale mě to sedlo. A většině to sedne taky, protože tohle je ten jarní napružovák po sezóně těžkých a "důležitých" oscarových filmů.

Není tedy důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Kokosy a Eddie jsou jako pojízdná reklama na slavné olympijské heslo. Nijak jim to ale neubírá na kouzle ani po opakovaném zhlédnutí. I proto je dost dobře možné, že ta sedmička bude časem stoupat, protože u Eddieho nejde o body za délku nebo za styl, tady úřaduje hlavně to srdíčko. A to skrz film zkušeného herce a nezkušeného režiséra Dextera Fletchera bije nečekaně silně.