Coeni po letech vyhrožování konečně tasili kolty. A ejhle, rázem rozstříleli americké pokladny na cáry. Že Opravdová kuráž v poměru nákladů a výdělků zadupe do prérie i Narnii, malé Jebaly a TRON: Legacy, asi čekal málokdo. Filmoví publicisté se samozřejmě snaží najít důvod. Lakonická odpověď, že Opravdová kuráž má zajímavější dětskou hrdinku, že je mnohem vtipnější než De Nirova erekce a že Jeff Bridges v ní není srandovně digitální, je sice pravdivá, ale neřekne nám, proč se právě Coenům podařilo dostat do kin nejúspěšnější western od Tance s vlky. Ke všemu o Vánocích, kdy všichni měli chodit na Méďu Béďu.

Americká kritika se víceméně shoduje v tom, že divákům chyběla staromódní kovbojka a Coeni jim ji naservírovali. To je zajímavé tvrzení, protože Opravdová kuráž je všechno možné, jen ne tradiční western. I když tak navenek vypadá. Základní dějová linie se nijak zvlášť neliší od předlohy Charlese Portise a vlastně ani od staré adaptace s Johnem Waynem (až na finále, kde se Coeni přísně drželi knížky – pokud víte, čím se Maršál lišil od románu, jste v obraze). V zásadě je to ale tentýž ryzí, přímočarý příběh.

Tak trochu duševně zaostalý ničema Tom Chaney (přesvědčivě retardovaný Josh Brolin) v opilosti zabije farmáře jménem Ross a uprchne na indiánské území, kde se připojí k bandě desperáta Neda Peppera (k nepoznání zohyzděný Barry Pepper). Čtrnáctiletá, ale mimořádně životaschopná, biblickými moudry vyzbrojená a obchodnickým duchem sršící Mattie Rossová (přesná Hailee Steinfeld) chce otce pomstít. Najme si tedy obtloustlého jednookého alkoholika s citlivou spouští Roostera Cogburna (hutný Jeff Bridges), aby jí pomohl Chaneyho dopadnout. Cestou se k nim připojí i texaský ranger LaBoeuf (soustředěný Matt Damon). Po různých peripetiích v divočině i několika vzájemných konfliktech trojice Pepperovu tlupu vystopuje a Mattie dostane příležitost zastřílet si z tátova koltu Dragoon, LaBeouf provětrá věrnou sharpku a Cogburn rozezvučí dvojici koltů Navy.

Nová verze neobsahuje žádné překvapivé dějové kličky či zvraty. Co se týče příběhu a vývoje postav a vztahů, je Opravdová kuráž opravdu konvenční western. Jakmile vás ale obejme coenovské pojetí „divokozápadní romantiky“, shledáte film z hlediska žánru podobně novátorským, jako byli třeba Malý velký muž nebo Nesmiřitelní. Coeni si zřejmě řekli něco jako: „Natočíme to přesně podle knížky, ale prostředí, postavy i jednotlivé scény maximálně uzemníme v realitě.“

Je to zvláštní a pro otevřenější žánrové fanoušky vzrušující kombinace. Ve starém filmu nastoupil Cogburn/Wayne na scénu v sedle, s flintou v ruce a s několika padouchy vlečenými na provaze. Bridgesův Cogburn se nám představí na latríně, zpoza jejichž dveří stařeckým blábolením odhání neodbytnou Mattie. A tím je definovaná celá coenovská vize. Možná si během putování, bohatém na podivná setkání, bizarní postavy, nevydařené plány a alkoholické excesy vzpomenete na Jarmuschova Mrtvého muže – Opravdová kuráž má místy velmi podobnou atmosféru.

V této souvislosti je záhadou, jak se bráchům podařilo vymámit z MPAA přístupnost PG-13. Ve filmu sice nezazní jediné „fuck“, ale jinak je tento Divoký západ špinavý a nelítostný. Mrchožrouti klovají do shnilých mrtvol, během přestřelek stříká krev, lebky padajících jezdců křupou na balvanech a kulky z Cogburnova koltu dělají do hlav díry, jimiž by projel i pacifický expres. „Brutální násilí nevadí, pokud se u něj mluví slušně“? Ti, co se obávali coenovského vyměknutí, si můžou vydechnout – v Opravdové kuráži je snad víc otevřeného násilí něž v Tahle země není pro starý.

Coeni si ve snaze ukotvit příběh v realitě dovolili nemálo. Třeba si nedělali těžkou hlavu s korektností. Černoši jsou výhradně sluhové a Indiánům smyčky na šibenici lámou vaz bez možnosti posledního přání či kajícného proslovu. V jedné scéně Cogburn bezohledně zmlátí a skope dva zaostalé indiánské chlapce, které přistihl při týrání koně (a Mattie, která přihlíží, nehne brvou). Chovat se k dětem jiné rasy jako ke psům, páni, to si nedovolil ani John Wayne, známý svými ne-zrovna-liberálními postoji.

Cogburn je celkově výživná postava. Zatímco v původním filmu to byl prostě „chlastající Wayne“, v Bridgesově podání z něj můžeme odlupovat další vrstvy. Mnohokrát rozvedený bývalý lovec bizonů a bankovní lupič se maršálem stal zřejmě proto, aby mohl beztrestně střílet lidskou havěť a zabavovat chlast jako důkazový materiál. Není příliš bystrý (realizace jeho plánů obvykle končí hláškou: „Zatraceně, to neklaplo.“), natož čestný („Samozřejmě, že ho střelím do zad. Tím vyšlu zprávu, že to myslím vážně.“). Jak jinak, pod tou drsnou slupkou se skrývá v zásadě dobré srdce. Přerod z antihrdiny na hrdinu Bridgesovi beze zbytku uvěříte, stejně jako přechod z ochlasty padajícího z koně v pistolníka, který se postaví mnohanásobné přesile a odejde po vlastních, překračuje mrtvoly. Osobní poznámka: dal bych Jeffovi dalšího Oscara už jen za to, jak mu těsně před střelbou vychladne oko a oznámí tak divákovi, aby se připravil na olověný liják.

Zároveň je Cogburn nesmírně vtipná postava. Vlastně je překvapivé, kolik humoru se do filmu podařilo vnést. Kromě nonstop hláškujícího Bridgese je to hlavně vtip vyplývající z polidšťování a zreálňování. Coeni prostě vezmou nějakou tradiční westernovou situaci a natočí ji tak, jak by se asi odehrála ve skutečnosti. Tudíž nic nejde podle plánu a nic nedopadne podle očekávání. Přitom je to stále „střední“ coenovský humor, který nesklouzává do grotesky. Což je třeba u Damona, který si v polovině filmu během rvačky překousne jazyk a po zbytek děje směšně blábolí, opravdu zázrak.

Onen humor je spolu s oku lahodící prací kameramana Rogera Deakinse a melancholickou Burwellovou hudbou jedním z nemnoha vstřícných kroků směrem k mainstreamovému divákovi. Jinak si Coeni jdou svou cestou. V zájmu tolikrát zmiňované realističnosti naprosto odbourali sentiment a do značné míry i dramatizaci situací. Mattie může neznalým divákům připadat jako slabě motivovaná postava, protože Coeni oproti původnímu filmu úplně odstřihli úvod na rodné farmě. Jejich Mattie se představuje rovnou nad tátovým tělem, kde nevyroní jedinou slzičku, ani jinak neprojeví zármutek. Pronásledování je pro ni spíše praktickou nutností, než emocemi hnaným afektem. Sentimentu je zbavené i finále, z něhož by běžný hollywoodský filmař (včetně tvůrců Maršála) udělal slzavé údolí. Závěr ale oproti originálu postrádá i značnou část napětí – Coeni drama v „hadí jámě“ nijak nenatahují, řeší situaci zdánlivě chladnokrevně a nezúčastněně. Až opakované zhlédnutí vám umožní tento přístup naplno docenit.

Opravdová kuráž může mnohé zaskočit. Očekávejte napínavý, akcí nabitý a gradující western, a odejdete z kina zklamáni. Diváci s malými žánrovými zkušenostmi ve filmu uvidí jen nudné vyprávění o tom, jak dva chlapi a jedna holka někam jeli, a jeli, a jeli... Coeni prostě ani v tomto „přívětivém módu“ a pod dohledem Spielberga a Rudina nejsou vtíraví hollywoodští rutinéři. K jejich filmu si musíte najít cestu. Pokud se vám to povede, naleznete v Opravdové kuráži jeden z jejich nejlepších kousků. Ne-li nejlepší.