Asijské filmy tu a tam recenzujeme hlavně proto, abyste si dění za Velkou čínskou zdí prohlédli i jinak než skrz tabulky boxoffice reportů. Právě v nich jste mohli slyšet třeba o Wolf Warriorovi II nebo právě o Operation Red Sea. Zatímco Vlčí bojovník jitřil smysly hlavně tím, že doma vydělal 800 milionů dolarů a dostal se tak do globálních tabulek zatraceně vysoko (a udělali jsme o něm i video věnované téhle problematice, které tak trochu suplovalo recenzi), ještě větší army porno Operation Red Sea vypadá se svými 550 miliony dolarů celkem nenápadně. Ovšem jen do chvíle, než si uvědomíte, že podobné trháky měli loni v Číně hned tři, což je jasný důkaz toho, že čínský trh bleskurychle expanduje. Co se líbí jemu, nemusí se líbit za hranicemi, což dosvědčí především tamní svérázné komedie, ale i loňské megadrahé spektakulární podívané Monster Hunt 2 - ta předvádí, že i v Číně se umí utrácet (film stál 140 milionů dolarů) a pracovat s komplet CGI postavami. Operation Red Sea stála polovic, ale na druhou stranu má mnohem větší šance u západních diváků. A to i přes svou nezpochybnitelnou agitku.

Co si budem nalhávat, tahle dvouhodinová masírka se na první pohled nijak neliší od obdivných obletů armádních strojů, jak je v Hollywoodu umí snad jen Michael Bay nebo Peter Berg. Hongkongský režisér Dante Lam za peníze čínských producentů vyseknul k výročí Čínské lidové armády velkou poklonu všem mužům i ženám v uniformě. V hlavních rolích tentokrát neexhibují vyložené hvězdy, ale solidní a odhodlaní herci, co vypadají dobře v uniformě a s kvérem v ruce. Už v první scéně stihnou vzrušit všechny hráče Counterstriků a Call of Duty, když udělají krátký proces s moderními piráty.

Akčních scén je hodně a vlastně jim není moc co vytknout. Dante Lam se sice ruční kamerou a frenetickým stylem blíží spíš greengrassovskému pojetí akce, ale kulisy jsou velkorysé a kaskadéři správně vytrénovaní, takže to zabaví všechny, kdo přišli na pěkné, i když trochu prázdné řemeslo. Operation Red Sea je volně inspirována záchranou rukojmí během jemenské občanské války, ale děj je tu v podstatě jen záminkou k vystřídání několika map přesně jako ve stylu počítačové hry. Ploché charaktery odlišíte spíš podle frček na rameni než podle hereckých výkonů, a protože správný čínský voják je kdykoliv připraven se obětovat pro dobro jednotky, nemáte ani jistotu, že se váš oblíbenec dožije konce další scény.

Jako celek proto Operation Red Sea příliš nefunguje, místo děje nabízí jen nepřesvědčivé lepidlo, které drží pohromadě další a další pokusy zahrnout diváka akcí. Souboj sniperů? Máme. Souboj tanků? Taky. Co na tom, že to skutečně vypadá jako že někdo vypnul rozehranou videohru a rychle zapnul jinou, aniž by se zabýval kontinuitou. Nastříhané je to přece hezky, z lidí teče krev (i když v případě průstřelů vždy okatě digitální) a občas tu máme i nějakou ty hyperzpomalovačku, abychom si mohli hezky v klidu prohlédnout schopnosti čínské techniky. Jen se podívejte, jak moderní mají kulomety, termovize, čtyřkolky, ale i drony nebo křižníky.

Rád bych podotknul, že tenhle product placement není o nic rušivější než v amerických válečných filmech a ta vnitřní dynamika akčních scén respektuje dohodnutá pravidla žánru, takže znovu… všechno je v naprostém pořádku. Oko se ovšem nedá přivřít nad tím, jak snímek nakládá se svými hrdiny. Ano, všichni jsou nahraditelní a stateční za hranu racionálního uvažování, ale právě tahle anonymizace a degradace hrdinů na úroveň náplně do masomlýnku ubližuje dramatickému oblouku - jakkoliv mne budou čínští patrioti se slzami v očích přesvědčovat o opaku. A scenárista, držící se celou dobu na uzdě, si během závěrečných oslav (ano, zase vyhráli) neodpustí šťouchanec do blížících se amerických křižníků, vstupujících do oficiálně neoficiálních čínských vod.

Tenhle moment, skoro na úrovni marvelácké potitulkové scény, je geniální tečkou, protože tím Čína dáva nahlas vědět, že příště už si troufne na všechny. Má na to nejen vojáky, generály a moderní vojenskou techniku, ale stejně tak i herce, režiséry a drahé filmové náčiní. A hodlá ho exportovat výměnou za povolenky k distribuci amerických filmů na svém území. Kulturní válka je v plném proudu a Operation Red Sea je jednou z okovaných pěstí úřadujících na frontě. Recenzentovou úlohou je zhodnotit dílo samotné a neříkat čtenářům, komu mají fandit, případně tleskat jedné agitce a zatracovat druhou. V případě Operation Red Sea ale prorůstají ambice do filmu takovým způsobem, že mu to evidentně ubližuje. Držím palce všem, kdo se dovedou rozplývat nad povedenými akčními scénami, aniž by viděli stíny ideologie ve scénách ostatních.

Ledacos napovídá i fakt, že Čína poslala tenhle film do oscarové kategorie cizojazyčných snímků. Nikoliv za sebe, ale za Hongkong, což je mimochodem jedno z mála asijských teritorií, kde film totálně pohořel a diváci mu ukázali prostředníček. Samozřejmě potichu a v přítmí kinosálu, protože cokoliv jiného by si koledovalo o vojenskou intervenci.