Když mi bylo dvanáct, viděl jsem ty nejlepší filmy od Bruce Lee a Jackieho Chana, načež jsem si řekl, že jednou bych chtěl něco takového umět, když ne odcvičit, tak alespoň natočit. Rok se s rokem sešel a já potkal lidi, co používali nohy nejen ke kopání do míče. A tak jsme natočili pár akčních kraťasů s nulovým dějem, maximálními vykrádačkami klasik a málem hollywoodskými ambicemi. Myslel jsem si tehdy, že když natočíme technicky dokonalou, po stránce choreografie vypiplanou akční scénu, tak se "prodá" sama. K čemu děj, dialogy, charaktery a další komplikace? Vždyť se vám před kamerou mlátí dva borci a vypadá to jak z toho nejlepšího od Jeta Li.

Byl to samozřejmě naivní přístup, který by na delší než pětiminutové ploše selhal ve všech ohledech. O to víc mě mrzí, že Tony Jaa šel do svého režisérského debutu s naprosto stejným rozhledem a nenechal si od nikoho poradit. Prostě jen vyzobal to nejlepší a nejhorší ze zápletek Barbara Conana, Sandokana a Zrady a pomsty (pokud si jí někdo ze čtenářů MovieZone pamatuje) a smíchal to do nesourodého dobového celku, ve kterém jsou dialogy jen oslím můstkem a záminkou k dalšímu boji. A jakkoliv by se to mohlo z úvodu zdát, tady rozhodně žádnou amatéřinu nehledejte. Tony byl při natáčení druhého Ong-Baku v životní formě, měl vynikajícího kameramana a nejlepší kaskadérský tým na světě. A přesto je tenhle film o TOLIK nudnější než jednička, která se odehrávala v současných kulisách, byla spíše honičková, ale hlavně... nic nelámala přes koleno. Tedy vlastně... to není moc šťastná volba slov.

Hlavním problémem druhého Ong-Baku je, že se tváří velkofilmově, drsně a vážně, aniž by měl divák ten respekt k postavám a příběhu kde brát. Ano, Tondových loktů a úderů se budete bát ještě před vstupem do sálu a rychle pochopíte, že i jeho protivníci jsou tentokrát vyšší liga, ale osud všech těch boxovacích panáků vám bude volný. Tentokrát žádná soška či slon, jen matně načrtnuté odloučení a tucet rychle sešrotovaných klišé, aby se už už mohlo bojovat. Hyperaktivita a Jaaova snaha prodat divákům co nejvíc bitek se ale vlastnoručně dusí. Nepřátelé jsou až příliš naspídovaní, než abychom si užívali Tonyho převahu (v závěrečné třetině alias finální bitce dostává Tony neuvěřitelnou nakládačku), a masa kombinací a jejich "replayů" v jedné nepřerušené scéně začne rychle otupovat vaši pozornost. Může za to jistě i špinavé, do tmavohněda laděné prostředí. Zapomeňte na bayovské barvičky prvního dílu nebo Tom Yum Goong. Tohle je krev, pot a bláto. A mezi tím vším se třpytí kaskadérské zlato. Ovšem tentokrát vážně jen pro otrlé fanoušky, které recyklované osnovy thajských filmařů pořád ještě neotravují natolik, aby to s filmem vzdali v půlce.

Možná by to tak bylo lepší. Nedočkali by se totiž otevřeného konce, který vypadá jako kdyby autorům došly peníze (výmluvné "Pokud chcete, aby se Tony dožil dalšího dílu, choďte hodně do kina). Ve skutečnosti za tím stojí autorské rozpory, Tonyho absolutní vyčerpání z náročných příprav a ještě náročnějšího natáčení. Rozhodně nepřišlo nazmar a jestli je na Ong-Baku něco vidět, je to obrovská vůle mladé hvězdy nakopat všem zadek. Před kamerou, za kamerou... prostě všude. A zřejmě ji nezastaví ani tahle kritická recenze, která by ráda žádala jiný přístup. Trojka se už totiž natáčí a nic nenasvědčuje tomu, že by měla vypadat nějak radikálně jinak. Budou v ní ještě lepší bitky, ještě šílenější kaskadérské kousky. Samy o sobě budou nejlepší na světě. Jenže se nebudou mít o co opřít a nakonec z nich zůstanou jen pětiminutové koláže na YouTube, které sestříhá nějaký geek v Horní Dolní. Tony by si zasloužil trochu hlubší zářez do světových kronik, ať už jako herec, choreograf nebo kaskadér. Za to co předvádí jako herec a akční hrdina musím smeknout. Jenže dokud nebyl režisér a scenárista, mohl jsem jen nadávat jiným, že mu kazí tu nádhernou dřinu, ten ohňostroj končetin. Teď se oba světy za mohutného skřípotu protly. Blahoslaveni budiž ti se špunty v uších. My ostatní asi budeme muset čekat na ty koláže.