Bylo to někdy na začátku července, kdy slunce pálilo jako ďas, ve vzduchu se mísila vůně klobás a točeného piva... a karlovarský festival byl v plném proudu. Ve snaze rozdělit příděl těžce vydělaných čtyř lístku na den mezi nějaké rozumnější tituly, sáhl jsem tenkrát také po Oldboyovi, který už za těch pár dní stačil v jistých kruzích zkultovnět. Po projekci jsem pochopil proč.

Oldboy je pecka. Proč vymýšlet přehnaně komplexní slohovou matematiku, když tohle krátké sousloví obsáhne naprosto vše? Režisér Chan-wook Park se utrhl ze řetězu a stvořil mnohovrstevnaté dílko v lahodném audiovizuálním kabátě. A jde z toho hlava kolem! K Oldboyovi mám kladný vztah hned z několika důvodů. Za prvé, je v něm obsaženo hned několik scén, které jsem ve skrytu duše chtěl někdy někde vidět, ale technické možnosti nebo nechuť ze strany tvůrců se do něčeho takového pouštět, nechala můj sen vždycky ležet u ledu. A pak to tu najednou bylo. Přišel Min-sik Choi se svým klempířským kladívkem do úzké chodby mezi bandu dvaceti maníků a rozpoutalo se jednozáběrové peklo. A když už se zdálo, že je po všem, nebylo to ještě ani v polovině. Uf.

Druhá věc: Geniální spojení vážné hudby a lidsky nepěkných věcí, gradující v gejzír na první pohled fešně naaranžované pomády, na ten druhý hlubokého vnitřního boje jednoho proti špinavému světu, mě nenechává ani teď chladným byť na moment. Podobných kontrastních hrátek (relativizace dobra a zla) je ve filmu mimochodem spousta. Třetí věc: Snad nikdy jsem neviděl tak stylizovaně neuhlazený film. Pryč s pravidly, sem s anarchií. Divoké flashbacky se mísí s potem a krví hlavního hrdiny, jehož srdce tluče vždy o čtvrt taktu rychleji než to vaše, po většinu času nervózně těkavá kamera fantasticky kontrastuje na druhé straně s pevnou rukou při vymýšlení „fincherovských“ obrátek či průletů a do toho burácí pekelný soundtrack s takovou vervou, jako kdyby měl být zítra konec světa. Vivat.

Oldboy nemá závratně chytrý příběh, ale kupředu ho tlačí až nadlidsky ukrutné heavymetalové tempo, nepříliš povzbudivá atmosféra a tuna audiovizuálních nápadů. A když tomu přihodíte nemalé režisérské inovátorství a schopné herce, věřte, že jste našli jeden z těch filmů, které vás skutečně rozeberou do posledního šroubku.