Sem s těmi westerny. Můj oblíbený žánr snesu na všechny možné způsoby, ať už ve stylu epické podívané typu Tenkrát na Západě, nebo v melancholičtějším podání Clinta Eastwooda a jeho Nesmiřitelných, případně i jako drsný nekompromisní horor od S. Craiga Zahlera. Proto se můžu těšit na Sílu psa oscarové Jane Campion, která na to šla zase trochu jinak, případně si pak užít více stylizované podání jako u Tím tvrdší je pád. A dobrá zpráva je, že i nový komorní snímek Old Henry s Timem Blakem Nelsonem a Stephenem Dorffem má v tomhle směru co nabídnout.

Po audiovizuální stránce se rozhodně jedná o nejchudší z výše zmíněných filmů. Režírující Potsy Ponciroli neměl na svůj film mnoho peněz a většinu času je to vidět. To ale neznamená, že film vypadá nutně zle. Naopak, i s tím málem, co tu je, kamera občas zvládne kouzlit. Dojde i na tradiční westernové záběry jako pohled z dveří do dáli na ujíždějící postavu, rovněž se párkrát vystřelí proti kameře, z čehož v kontextu posledních týdnů lehce mrazí, a obecně se dá říct, že Old Henry vypadá a funguje mnohem víc jako klasický western než například onen nedávný netflixovský zářez.

Příběh je pak podobně tak prostý, jako jeho zpracování. Starý farmář a jeho syn narazí na postřeleného muže v bezvědomí, kterému se u nohou povaluje taška plná peněz. Hlavní hrdina filmu, Henry (Nelson), nesoucí všechny rysy muže s temnou minulostí, na níž by raději zapomněl, pochopitelně tuší, že si záchranou muže zadělá na hromadu potíží, nakonec se mu však stejně rozhodne pomoct. Od té chvíle je to pak v zásadě jen čekání na to, až ony potíže dorazí. Film vážně není nijak složitý a jeho bezmála stominutová stopáž je zcela odpovídající, možná by se dala dokonce ještě o pár minut zkrátit.

Melancholickou náladu a klidnější tempo filmu na farmě a okolo postavy Henryho, zde náramně připomínajícího hrdinu letošního akčního fláku Nobody, naštěstí sem tam naruší scény se záporáky, kterým velí domnělý šerif jménem Ketchum (Dorff). Herec se pár let nazpátek vrátil do povědomí lidí díky třetí sérii Temného případu, a od té doby se v podobně drsných zarostlých rolích celkem našel. Spolu s Nelsonem jsou jednoznačně tím nejlepším aspektem Henryho a díkybohu dostávají oba dostatek prostoru na to předvést něco ze svého hereckého umění. Nicméně jejich závěrečný střet přece jen dopadl výrazně chladněji, než bych po předchozím tichu před bouří čekal.

Snímek se celou dobu točí kolem faktu, že starý Henry není pouze obyčejným farmářem. A to čekání na odhalení jeho postavy je věru docela napínavé. Ne moc zábavné, určitě ne originální, ale napínavé jo. Jakmile k tomu však ve finále dojde, musíte za a) mít historický přehled a vědět, o koho se jedná, nebo za b) spokojit se s tím, že vám tvůrci poskytnou jen jméno a zbytek si domyslíte.

Emocionální dopad je v prvním případě o něco větší, a osobně se mi ten nápad rozvíjet mytologii okolo skutečných postav Divokého západu líbí, na druhou stranu to jako závěr funguje i bez té znalosti. Problém tak vězí spíš v tom, že samotné finální vyúčtování proběhne až překvapivě rychle, a nenabídne vlastně nic, kvůli čemuž by za to čekání stálo. Je to škoda, protože zaděláno měl Henry slušně. Takhle se obávám, že snímek rychle zapadne, a jeho minimalistické pojetí a zápletka bohužel na zapsání do westernových legend stačit nebude.