Ať už chcete nebo ne, francouzský akční export do širých evropských dálav už se v drtivé většině neobejde bez autorské spoluúčasti Luca Bessona. Ano, to je ten pán, co píše tak ploché scénáře, mrzké dialogy a kterému na logice příliš nezáleží. Zároveň je to ale pán, který ví, že když to hodně bouchá, pěkně se na to kouká.

Ale nebudeme zbytečně předbíhat – dvojka Okrsku 13, i když poměrně slušná, rozhodně nezaslouží takový potlesk jako svého času první díl. Ten spojil originální urban koncept z blízké budoucnosti s mocnou sílou parkurového řádění a navíc dal dohromady ultratajného policajta (výcvik) s chlapíkem, co si to poctivě všechno sebral z ulice. A víc se tam kopalo, než kecalo. Díl druhý tyhle ingredience prohodil. Popravdě nechápu, proč musí být ve všech francouzských dvojkách (Kurýr, Taxi) všeho víc a musí to být absolutně „over the top. A hlavně proč se do ledabyle načrtnutého bessonovského světa domýšlí komplexní mytologie a příběh musí být minimálně o dva řády komplikovanější, než byl předtím.

Ve finále se pak může stát, že se tu strašně moc kecá a zapomíná na to nejdůležitější, kvůli čemu hladový fanoušek Cyrila Raffaelliho (mimochodem, teď zpětně se o to víc ukazuje, jak Wiseman totálně promarnil jeho obrovský potenciál ve Smrtonosné pasti 4.0) přišel tuhle hru hrát: parkur, akce, střílení a bum. Bohužel, akční ekvilibristika v poměru s prázdným a opravdu směšným tlacháním (přičemž se dostaneme až k panu prezidentovi) je ve filmu zhruba v poměru 1:4, což je statistika tragická a poněkud únavná, vládne-li nad opratěmi právě Besson. Změna na postu režiséra je opravdu znát – zatímco Patrick Alessandrin je zjevně vděčný za každou filmovou příležitost a vůbec mu to tlachání nevadí (je prostě rád, že chvíli existuje vedle Bessona a trpí mu všechny jeho úlety), režisér jedničky, Pierre Morel, se na to raději moudře vybodl a natočil o dva řády lepší Taken.

Což je dobře pro diváka obecně, ale už ne konkrétně pro fanoušky Okrsku 13. Ten je typickým případem toho, že tvářit se inteligentněji a sofistikovaněji, než jak se věci doopravdy mají (tj. film je o honičkách a přestřelkách), je vždycky na škodu. A je to prohra o to větší, že tým stuntmanů a choreografů kolem Belleho a Raffaelliho je tak obrovsky schopný vymyslet chytlavé a nápadité souboje, možná ty nejlepší, které Francie v současné době nabízí. V tomhle filmu je zabil Besson osobně. Okrsek nabírá stejné obrátky, jako svého času Kurýr – z bezproblémové neambiciózní zábavy se stává série, která nezná soudnost.