Hned na začátek můžu říct, že takhle originální horor tu už nějakou dobu nebyl. Několikrát měsíčně přicházejí do kin snímky, v nichž jsou teenageři záhadným a obvykle i pořádně nechutným způsobem popravováni, a na takové rutinní rychlokvašky si po chvíli ani nevzpomeneme. Odebrat z přátel (či elegantněji a výstižněji Unfriended) ale nabízí formu vyprávění, která zaměnitelná rozhodně není.

Kromě unikátní formy bohužel film nevnáší do žánru teenagerovských vyvražďovaček nic navíc.Šestice středoškoláků se pravidelně setkává na skypu, a to v klasické týmové sestavě – nerd, roztahovačka, frajírek, sportovec, protivná primadona a milá hlavní hrdinka, jejíž obrazovku celou dobu sledujeme. Přesně tak, celou hodinu a půl se v reálném čase koukáme jen na to, co vidí jedna holka na svém monitoru. Pouští si písničky, chatuje na facebooku a ji samotnou můžeme vidět pouze prostřednictvím webkamery, stejně jako všechny ostatní postavy. Pokusů s natáčením dění na monitoru můžeme na YouTube vidět miliony, ale do kin to, pokud vím, ještě žádný nedotáhl. V tomhle směru tedy určitě palec nahoru za odvahu.

Přehrajte si trailer Originální forma má ale i stinnou stránku, která se projeví právě v kině – v zájmu co největší realističnosti jsou poměrně velké části filmu plné sekaných a rozkostičkovaných záběrů z webkamer. Jistě, je to záměr a v určitých chvílích to pomáhá budovat napětí (aneb co se asi děje, když webka přestala vysílat), ale paradoxně by to mnohem lépe vyznělo doma v televizi či na počítači než v kině, kde si divák přece jen chce užít pořádné audiovizuální hody.

A o co tam teda vůbec jde? Dnešní videochat party kamarádů je narušen nezvaným hostem, což, jak se brzy ukáže, je duch jejich bývalé spolužačky, která před pár lety spáchala sebevraždu. Neunesla totiž nenávistné komentáře, jež se rozjely po zveřejnění dost, ehm, dehonestujícího videa z jedné párty. A onen duch si je jistý, že to video natočil a publikoval někdo z téhle partičky. Tenhle případ kyberšikany chce vyřešit poněkud svérázněji než třeba vypátráním IP adresy, takže se spolužáky hraje hry o jejich životy. Zní to docela divně, ale vnitřní logika naštěstí funguje a pouhým zavřením počítače člověk duchovi neunikne.

První polovina je skutečnou hororovou lahůdkou, protože napětí je dávkováno postupně, a i když víme, co se bude dít, tak zmatenost a vyděšenost protagonistů v prostředí sítě jsou nevídaně hmatatelné a přítomné. O to větší je škoda druhé půlky, která příliš tlačí na pilu a odhalováním hříchů minulosti připomíná Školu zlomených srdcí. Propírány jsou první lásky, nevěry, zrady a emoční vydírání, které sice zvyšuje hlasitost, ale nikoli intenzitu prožitku.

I přes částečně propálený potenciál je ale tenhle moderní horor vydařeným experimentem, který se už teď mnohonásobně zaplatil a zvládl přitom osvěžit i nadstandardní počet žánr ctících diváků.