Cival

Další šok. Už už jsem si tu chystal souvětí o silném konci roku, o nových projektech svaté trojice Mendes – Fincher – Luhrmann i o tom, že novinka prvně jmenovaného láká nejmíň. Revolutionary Road nepodnítí fantazii, neoslní vizuály, je to úzce vymezená látka, sevřená retro kulisami, tématem, i otázkou, jestli se do Mendesova rukopisu hodí to „drastické“ herectví Leonarda DiCapria. Trailer ale očekávání zrušil a přemázl je momentálními dojmy. Prvotřídními dojmy. Nevím, jak to Sam Mendes dělá, že točí dobré filmy a ještě k nim připravuje fantastické upoutávky. I když střídá žánry, i když mění hudební doprovod a střihovou kadenci, trailery k jeho filmům jsou skoro vždy nezapomenutelné (a Mariňák jim stále vládne). U Revolutionary Road mu stačí zprvu navodit atmosféru, pak nechat zazpívat pár teskných taktů a na konec předvést dokonalou ukázku rytmického střihu. Na oko jednoduchá, ve výsledku ale stejně působivá kombinace jako třeba v traileru na Na dotek. Naskočí i pověstná husí kůže, kterou se my pětihvězdičkáři tak rádi zaklínáme. Co chtít víc? Snad jen aby film ve svém kompletním tvaru nebyl tak banální a doslovný jako jeho český překlad.