Filmy o upírech budou vždycky populární, protože z dob, kdy si je každý představoval jako divné chlapíky v černém plášti, co bydlí na hradě ideálně někde v Rumunsku, jsou už dávno pryč. Dneska mají sice zuby, ale můžou vypadat jako Robert Pattinson, cool drsňáci, co nosí černé brýle i v noci a pořád tu existuje prostor i pro ty tradicionalisty. Hollywood má upíry rád, protože si s nimi může dnes vlastně dělat, co chce. Jen je otázka, jestli by měl. 

Noční zuby se odehrávají během jedné noci v Los Angeles, kdy mladík Benny vezme za bráchu kšeft a od večera do rána má po městě vozit dvě sexy a trochu vyšinuté holky. Ty se chtějí zastavit na několika místech a všechno musí stihnout dřív, než vyjde slunce, protože jsou…. ha,, upírky! A v L.A. to vypadá, že po letech příměří dojde na válku, protože někoho už nebavilo hrát podle pravidel a Benny se ocitl přímo uprostřed. Nejde ovšem o náhodu, jeho brácha totiž skrývá šokující tajemství…

Noční zuby: FOTOGALERIE

Respektive neskrývá a to je nakonec největší problém celých Nočních zubů. Ten film všechno vykecá a obvykle hned, jak k tomu dostane příležitost. Upírská variace na Collateral totiž hned v první scéně vysvětlí, co že se to v temných zákoutích Města andělů děje, že jsou mezi námi upíři už stovky let, že v L.A. jsou celkem hodní a že se bojí chodit do mexické čtvrti, kde se s nimi v minulosti lovci monster moc nepárali. A že Alfie Allen ze Hry o trůny chce tohle změnit. A to všechno v první minutě. Člověk by řekl, že tvůrci se snažili divákovi popsat pravidla jejich světa, ale úplně to nezvládli a vlastně k tomu nevyužívají moc filmových prvků. Prostě to všechno řeknou. Za ideálních okolností by to však byly jen základní stavební kameny pro příběh, který by se tu mohl odehrávat. Jenže ne. 

Adam Randall totiž až do konce nenechává prostor pro představivost nedovolí divákovi zapojit se, přemýšlet a nechat ho, aby si sám zpracovával informace. Prostě na člověka valí všechno, jako kdyby měl pocit, že u jeho díla lidi celou dobu čumí do mobilu a moc na něj nekoukají. Zpočátku je to divné, později otravné a ke konci regulérně unavující. Věci se tu nedějí proto, že by dávaly logicky smysl a vztahy postav se nevyvíjí podle toho, že by spolu něco hrdinové zažili, něčím k sobě měli najednou blíž a ve výsledku by to bylo alespoň malinko zajímavé. Ne. Tady se věci prostě dějí na pokyn někoho za kamerou, kdo si řekl, že TEĎ se objeví lidi s kušemi, o kterých před tím nepadlo ani slovo a bude se vysvětlovat, co jsou zač a proč se chovají tak, jak se chovají a proč s sebou v jednadvacátém století vláčí kuše a proč Benny jezdí schovávat upírky do domu, kde bydlí jeho babička… 

Ten film vypadá hezky. Randall očividně opisoval od Michaela Manna a ani v nejmenším se za to nestydí. Jízdy po nočním Los Angeles mají svoje kouzlo, stejně jako návštěvy tajných klubů. Režisér si umí pohrát s kamerovými filtry a barvami a jednoduše se na to pěkně kouká. Je sice občas úsměvné, jak musí tvůrci pracovat s faktem, že neměli moc peněz (před akční scénou obvykle přijde střih a pak vidíme jen následky, případně se celá odehrává kdesi v pozadí), ale na to, jak pitomé to celé je, to díky povedenému audiovizuálnímu pojetí nečekaně rychle uteče. 

Přehrajte si trailer Je ovšem evidentní, že tvůrci a možná i samotný Netflix doufali, že z Nočních zubů vymáčknou víc než jen jeden film a celé ty dvě hodiny působí spíš jako snaha o budování světa, v němž by se mělo odehrávat několik dalších příběhů a snímků. Jako vysvětlování a určování pravidel pro něco, na co vlastně moc nedojde. Bez ohledu na to, jak moc je nebo není ten film zajímavý, tenhle přespříliš sebevědomý přístup Nočním zubům dost ubližuje. Jestli za to můžou ambice tvůrců, mizerný dramaturgický dohled Netflixu, nebo už mají Randall se streamovacím gigantem podepsané smlouvy na dalších pět dílů, není podstatné. Podstatné je, že Noční zuby vypadají jako pilot k zajímavému seriálu, jako film však fungují jen napůl, protože filmem v klasickém slova smyslu snad ani být nechtějí. A mají kliku, že vypadají tak dobře.