Ačkoliv redakce MovieZone dokáže víceméně pokrýt celé žánrové spektrum, které současná kinematografie nabízí, máme svoje rezervy. A jsme si toho velmi dobře vědomi. Zatímco o recenze na akční filmy, komedie s prověřenými herci a zajímavě se tvářící horory se vedou vnitroredakční války, o filmy, jako je Noci v Rodanthe, nikdo moc nestojí. Není se čemu divit, v redakci totiž není jediná osoba, jež by se byť jen blížila cílové divácké skupině. Přesto tu práci někdo odvést musí.

Ačkoliv jsou Noci v Rodanthe romantickým filmem, je nutné dodat, že jsou romantickým filmem pro starší a pokročilé. Slovo starší si navíc představte velmi výrazně podtrhnuté. Tvůrci se absolutně zaměřili na divačky (ne na diváky. Jen na divačky) okolo čtyřiceti let, které si už prošly nějakou tou manželskou krizí a doma je trápí drzá pubertální dcera a syn, jenž tráví většinu času u počítače. Přesně takovou rodinu má totiž Adrienne Willis. Ta si však musí navíc ještě poradit s problematickým manželem a jeho „miluji tě, polepším se, už budu hodný, chci se k tobě vrátit.“ Obyčejný člověk by v takhle stresové situaci vyrazil do hospody a objednal si flašku Zelené. Adrienne se namísto toho na čas přestěhuje do gigantického penzionu kdesi na pláži, protože to je přesně to místo, kam jezdí přemítat o svých chybách doktoři s tváří Richarda Gerea. Co se bude dít v následující hodině musí dojít snad úplně každému. Vzájemné sbližování, zamilované pohledy a záchrana před padající skříní. Kdo by odolal?

Správně asi tušíte, že Noci v Rodanthe je absolutní a ničím neředěný kýč, jenž si ze všeho nejvíc užijí cynici. Ani ty čtyřicetileté divačky, které v Richardu Gereovi stále vidí toho sympaťáka z Pretty Woman, se nebudou bavit víc. Bylo by snadné film jednou větou odstřelit a vysmát se jemu i jeho tvůrcům, avšak v rámci možností a především v rámci toho, čím film chtěl být a jak se prezentuje, jde překvapivě o poměrně solidní dílo. Pakliže totiž patříte do cílové skupiny a jste ochotny (opět ochotny a ne ochotni) užívat si naivní báchorku o tom, že láska na celý život se může objevit skutečně kdykoliv a stojí za to si ji užít se vším všudy, budete – milé dámy – spokojeny. Noci v Rodanthe jsou filmovým ekvivalentem románů z Levných knih, na jejichž obálkách bývá vyobrazen pohledný mladík s břišními svaly, na kterých by se dalo štípat dříví a v jeho obětí se krčí bezbranná dívka. Ty knížky se většinou jmenují Podvedený vikomt, Věčná láska nebo podobně originálně. Je to kýč, možná je to i hnus, ale za jistých okolností a jistým lidem se může líbit.

Debutujícímu režisérovi Georgu C. Wolfeovi se dá máloco vytknout. Opět platí, že v rámci žánru tu vše funguje tak, jak má. Emoce jsou laciné, dialogy přihlouplé a děj naivní. Ale proč předstírat překvapení a pohoršení, když je tohle všechno zřejmé už z plakátu? Paradoxně se režisér musí pochválit za to, že natočil přesně to, co cílová divácká skupina chce. Všichni ostatní se sice u záběrů na běžící koně, bodré zpěvačky a osobní zpovědi hlavních hrdinů budou nejspíš zalykat smíchy, avšak to není důvod, proč Noci v Rodanthe odsuzovat.

Richard Gere i Diane Lane už mají s největší pravděpodobností tu zajímavější část svých kariér za sebou, ale tady dokazují, že do starého železa ještě nepatří. Kýčovitý příběh sice nedovoluje žádnému z hrdinů být něčím víc než jen figurkou, avšak Gere pořád ještě jakési charisma má a i když je jeho kolegyně poměrně dlouho otravnou supermámou s mizerným osobním životem, dá se na ni zvyknout. Společně jim to na plátně poměrně sluší a člověk by jim odpustil i ty připitomělé rozhovory a některé scény, které se až nebezpečně blíží k žánru parodie. Když si Gere a Lane spolu zahráli naposledy, byla z toho nominace na Oscara v kategorii nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli. Tentokrát to sice tak dobře nejspíš nedopadne, ale jinak si není moc na co stěžovat.

Hodnotit Noci v Rodanthe je nakonec poměrně jednoduché. Pakliže jste žena okolo čtyřiceti a čas od času si pustíte na Primě nějaký ten německý televizní romanťák z prostředí britské aristokracie, můžete to zkusit. Dostanete totiž totální červenou knihovnu se vším, co k tomuhle žánru patří. Jestli ale do téhle kategorie nezapadáte, pak ruce pryč. Tenhle film dobře ví, komu je určen. Ke všem ostatním bude krutý.