Zajímavým trendem posledních let je pojmenovávat film "Nina". Během uplynulé pětiletky se titul s takovým názvem objevil téměř každý rok, letos si tuzemští diváci musejí poradit hned se dvěma. Karlovarské publikum sledovalo polské drama o tom, jak se neplodný pár vyrovnává s rodinnou krizí, ale za pár dnů do běžných kin vstoupí úplně jiná Nina. Mladá, slovenská a sledující rodinné trable tentokrát z dětského pohledu. Měli byste ji vidět?

Dvanáctiletá Nina zbožňuje plavání a čelí rozvodu svých rodičů. No a to je z děje tak nějak všechno. Rodiče se o ni samozřejmě přetahují, dělají si naschvály, občas obviní i dívku samotnou a postupně tak nějak dělají všechny ty neplechy, jež bývají s nepokojnými rozchody spojeny. Sérii takových epizod završí ucelenější příhoda až ke konci, naštěstí umírněná stopáž zabrání tomu, aby se člověk začal nudit. O minulosti postav a jejich osobnostech se toho moc nedozvíme, ale pro atmosféru jsou načrtnuty dostatečně; psychologicky vyeskalovanou válku Roseových však určitě nečekejte.

Jedná se o druhý hraný celovečerní kus Juraje Lehotského, opět se vrací k tématu dospívání, opět využívá v hlavní úloze šikovnou neherečku, opět se dočkáme řady záběrů z vody. Lehotský se postupně zlepšuje, avšak stále se nejedná o nic víc než malé rodinné drama. Namísto příběhu stojí na poetické snaze vykreslit dětské vnímání světa, kam drsný rozvod rodičů v ideálním případě prostě nepatří. Tomu napomáhá místy nápaditá kamera, jež odhaluje spíše hrdinčiny pocity nežli vypointované hádky rodičů.

Čeho si však všimnete okamžitě, je dabing. Nechápu, proč je u slovenského snímku vůbec potřeba, jeho robotičnost však dost kazí dojem a výkony všech zúčastněných kvůli němu působí o poznání prkenněji. Nejlépe z toho vyšla samotná představitelka Niny Bibiana Nováková, z jejíhož příjemně civilního výkonu je cítit talent. Nakonec je to však právě snaha o civilnost a nepřepjatost, která nás k hrdinům nepustí blíž; ve výsledku proto Nina vyšumí z povědomí až příliš rychle.