Meryl Streep se postupem let stala kategorií sama pro sebe. Herečka s nejvíce nominacemi na Oskara totiž vedle občasných štěků v béčkových pohádkách natáčí filmy, které jsou jen pro ní a nabídnou jí nějakou tu neobvyklou roličku, která snad opět zacinká. O Železné lady, jinak suchopárném a bezpohlavním politickém opusu z roku 2012, za který dostala svou třetí sošku, to platí dvojnásob. A rocková gerontofilie Nikdy není pozdě z téhle škatulky též nevybočuje.

Nikdy není pozdě: FOTOGALERIE

Meryl si na prahu sedmdesátky střihla rockerku tělem i duší, která s kapelou zpívá v jednom zaplivaném baru covery sedmdesátkových hitů, obléká a maluje se tak, že ani Billie Joe Armstrong by jí děti hlídat nenechal a přemítá nad svými nenaplněnými sny. Do tohoto prežívání se ozve bývalý manžel (nádherně uťáplý Kevin Kline) kvůli problémům jejich dcery. Tu mimochodem hraje Mamie Gummer, skutečná dcera Meryl. Rozkošné. Po návratu domů začnou samozřejmě vyplouvat staré rodinné křivdy, plynoucí víceméně z toho, že Meryl od manžela a tří malých dětí odešla za svou hudební kariérou. První polovina se skutečně nese v duchu docela neotřelého rodinného dramatu, dokonce i s několika silnými a zapamatovatelnými momenty.

Problém nastal zhruba po hodině, kdy jsem si bez koukání na hodinky říkal, že je to fajn a že už by to pomalu mohlo nějak hezky skončit. Ono to ale neskončilo a pokračovalo skoro další hodinu, během které většina linek vyšuměla do prázdna a patetický konec si v kině vysloužil nejeden facepalm. Nudná a vlastně i zbytečná druhá polovina ukazuje nevyrovnanost a scénáristickou nedotaženost.

Tohle se totiž točilo kvůli Meryl. Učila se hrát na kytaru, písničky odzpívala, vytasila se s další neobvyklou hereckou polohou (infantilních rockových drsňaček v jejím věku na plátně moc nekřepčí) a všichni jí opět musíme tlesknout. Ostatní herci neselhávají, Jonathan Demme po vzoru svých posledních filmů bezkrevně režíruje a úplně nejlíp udělala Diablo Cody, která smysl tohohle projektu asi pochopila od začátku a na scénáři se zbytečně nepředřela. Na rozdíl od použitých rockových hitů se tak nadčasového díla v kině nedočkáme.